Vyberte téma, které Vás zajímá

Klimatické Změny

CO TO TAM V TÉ BRUSELI SAKRA PIJETE?

Echo24, 16.12.2015
Mám rád absurdní dramata. Pařížský, závazně nezávazný globální závazek udržet „globální oteplování“ pod hranicí 2°C k takovým inspirativním námětům pro současné i budoucí dramatiky nepochybně patří. Vždy mě povznese, jsem-li přímým účastníkem podobných zlomových událostí, které, byť některými z nás nepochopeny, znamenají pro lidstvo velký skok vpřed. Temně do propasti, padá proud…
Myslím, že bychom mohli přidat k tomuto ambicióznímu a smělému cíli ještě jednu adekvátní globální metu. Snížení rychlosti rotace Země kolem vlastní osy tak, aby jeden siderický den neměl pouze 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund, ale abychom dostáli germánské přesnosti a zarovnali to na 24 hodin si lidstvo zaslouží! To je cíl hodný globálního pohledu, pozornosti a vzniku podobného aktivistického tělesa jako je IPCC. Třeba Global Organisation for Rotation of the Earth – GORE. Taková Al Gore. Nebo bychom jako EU mohli zůstat lídrem celého procesu a realizovat snížení emisí CO2 o 150% do roku 2150. To by naše vedoucí postavení v boji za záchranu planety jistě posílilo. Brusel by se stal klimatickým centrem světa. Nicméně, jak už řekl Jára Cimrman: „Vyfukováním tabákového kouře do umyvadla zlato nevzniká“.
Současná situace v oblasti boje s klimatickými změnami je charakterizována čtyřmi pohledy: zatímco pesimista – klimatický alarmista – vidí tmu v tunelu, optimista – zachránce světa – světlo na konci tunelu, tak my – realisté – vidíme světla protijedoucího vlaku. Ten čtvrtý pohled reprezentuje strojvůdce toho vlaku, který vidí tři pitomce motající se na kolejích. Abychom se zorientovali v této metafoře, je nezbytné identifikovat strojvůdce tohoto imaginárního vlaku. Je to Jean Claude Junker? Salman ibn Abdel Aziz Saud? Barack Hussein Obama? Si Jinping? François Hollande? Vladimir Putin? Angela Merkel? Všichni? Někdo další? Někdo více? Pro nás to je nepochybně právě „Green Angie“. Obávám se, že ke starému, špatnému merkantilismu nám přibyl nový, špatný, Klausem dosud nepoužitý –ismus, merkelismus. Takže nikoli Brusel. Berlín!
Proč se politici, ale i vědci v otázkách klimatu tak rádi mýlí a proč jim to tak vyhovuje? Toť otázka! Určitě platí, že obecně od politiků nečekáme, že by se někdy nemýlili. Navíc jsou nadmíru pragmatičtí a cyničtí. Kromě toho jsem identifikoval tři další relevantní důvody:
  1. Alespoň dvakrát během každého století někdo oprašuje staré malthusiánské teorie o vyčerpatelnosti zdrojů. Římský klub, Bildenberg, NGO typu Greenpeace, IPCC atd. Malthus ve své době předpověděl chmurnou budoucnost londýnské City. Do Londýna v té době přivážely dřevěné uhlí pro vytápění z venkovských oblastí koňské povozy. Koně znečišťovali úzké uličky Londýna a Malthus spočítal, že kobylince budou dosahovat za několik desítek let do prvního patra budov. To se nestalo, že? Dřevěné uhlí bylo nahrazeno kamenným uhlím …, a tak to šlo pořád dál. Naučili jsme se štěpit atom. Takzvaný Hubbertův ropný zlom se pravidelně posunuje v čase s nově nalezenými rezervami. Jsou nacházeny stále nové a nové zdroje konvenčního i nekonvenčního plynu. Někdy snad zkrotíme i jadernou fúzi. Nepochybuji o tom, že včas. Šedá kůra mozková plus inovace proti návratu na stromy a popírání fyziky a ekonomiky.
  2. Platí zde ekonomická teorie kaskád. V 50. letech 20. století přišel americký sociální psycholog Solomon Asch s teorií, že lidé jsou ochotni změnit svůj názor na relativně jasné, konkrétní otázky jen proto, aby “šli s davem.” Všichni o tom mluví; všichni o tom všude píší; bylo to i v televizi; to musí být pravda! To je „informační kaskáda“. Kaskáda je silnější a silnější, je stále těžší a těžší nesouhlasit s většinou, a tam nastává problém rostoucích nákladů odmítnutí – takzvaná “reputační kaskáda”. Odpůrci se stávají podezřelými osobami. Finanční podpory, dotace, granty, dary jdou pouze na podporu politicky korektního a proto podporovaného názoru a pro vědce s opačným není místo. Chcete příklad? Možná si pamatujete na velký skandál Climategate v roce 2009. Zveřejněné soukromé e-maily mezi hlavními vědci IPCC prokázaly, že v zákulisí permanentně intrikovali, jak se zbavit pro “společný cíl” nepohodlných odborných článků, jak snižovat reputaci vědců s jiným názorem a jak upravovat data v jejich studiích k vytvoření “dobrého dojmu”. Cinknutý hokejkový graf rostoucí teploty během posledního tisíciletí je jedním z  nejznámějších příkladů zmanipulovaného výzkumu. Třetí kaskádou je „kaskáda příležitostní“. Celé hry se zmocnil velký byznys a kdo nesedí ve vlaku „nové zelené ekonomiky“, má smůlu. Dokonáno jest!
  3. Západním zemím zmizel po pádu železné opony viditelný nepřítel. Z politiky se vytrácí ideologie, silná témata absentují, nevidíme ani výrazné osobnosti jako Reagan, Churchill, Thatcherová. Politici však pracují profesionálně se dvěma hlavními emocemi lidí. Hrozba x naděje. Zneužívají tématu globálního oteplování, představují „lidu“ substitut chybějící ideologie, novou hrozbu, nového nepřítele, aby jim umělým řešením mohli nabídnout novou naději. Staré triky v novém klimatickém kabátě.
Apokalyptické scénáře mají velkou setrvačnost a tuhý kořínek. Proteče hodně vody v Labi a utratí se bilióny euro, než i němečtí občané odmítnou platit tuhle nákladnou a nebezpečnou hru. Doufejme, že do té doby se nebudeme zmítat v nějakém válečném konfliktu, globálním nedostatku, chudobě. Německá Energiewende, další návrhy ministra Gabriela a jeho rádce pana Backeho a v kontextu rusko – německého paktu rozšíření Nord Streamu představují pro střední Evropu smrtelné nebezpečí. Ještě, že už jsem skoro v důchodu. U toho, až se bude vyšetřovat, kdo se globálně klimaticky mýlil a kdo měl zdravý selský rozum a přirozenou míru skepticizmu, u toho vy už dědečku naštěstí nebudete…
Přiznám se, že nevěřím na nové klimatické náboženství. Jsem klimaticky nevěřící. Češi byli vždycky tak trochu kacíři a rebelové. Doufám, že ve vlastním zájmu této pověsti dostojíme. Ke změnám klimatu docházelo, dochází a docházet bude. Jediným řešením je adaptace na tento stav a pro lídry konzervativní zásada: „předat zemi těm po mně ve stejném, či lepším stavu, než  jsem ji přebral“. Nevím, jestli Německo, tedy EU zcela zrealizuje svůj pološílený plán. Doufám že ne. Platí totiž známý citát Miltona Friedmana: ”Žádný oběd není zadarmo”. Dnes existují minimálně dvě další, nové hrozby, dva nové jevy; problém migrace a Islámský stát. To by mohlo vrátit EU na správnou cestu, identifikovat nové hrozby a noví lídři by mohli lidem dát novou naději. V opačném případě nám budiž nebe milostivo!

POHÁDKA O SLUNEČNÍM MĚSTĚ

Kdo by neznal Neználka? Meresjev, Timur a Kvakin, Pavka Korčagin a Neználek… To byly ty pravé symboly sovětské moci, země světlých zítřků. Neználkovi se po páchání dobra v Kvítečkově splnil jeho sen. Potkal Špindu Strakáčka a Knoflenku a vydali se s pomocí kouzelné hůlky na cestu do Slunečního města. Ve Slunečním městě je všechno dokonalé: neexistují tam peníze, všichni mají všeho dostatek, stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů. Narazili i na inženýra Špuntíka, profesora Trubejše a další velké vědátory. Ti jim otevřeli oči! A tak se stali Neználek, Knoflenka a Strakáček slunečními bratry. Vítejte v Evropské unii…
Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Otočili vypínačem a ejhle, ono to nesvítilo. Otočili kohoutkem a ono to neteklo. Co se stalo? No, vrátili se z vysněného ráje do reality. Zašlo slunce, přestalo foukat, nějaký škarohlíd, klimatický ateista a odpírač McDonald dotrampoval až do Washingtonu. Muž, běloch, heterosexuál, bohatý a navíc ví, kde je sever. Všechno špatně! Skandál. Komunistická pohádka, ve které bylo všechno možné, musela ale ustoupit té protivné matematice, fyzice, ekonomii a přiznejme si – proamerickému pragmatismu.  Není se co divit, když melting pot domeltoval.
Můj pohled na totální dekarbonizaci, na možnost dramaticky a rychle ovlivnit klimatické změny, na snižování CO2 a tím i na tzv. „nové“, nota bene „zelené zdroje“ je tímto faktem ovlivněn. Preferuji matematiku, fyziku a ekonomii před politickými hrátkami, ideologií a náboženstvím. Mně stačí, že jsem katolík. Je oblíbeným trikem všech politických reprezentací přesouvat složitá nebo riskantní řešení, případně jejich dopady na příští generace nebo minimálně do doby po ukončení jejich mandátu. Nejsem popírač klimatických změn! K těm docházelo, dochází a docházet nepochybně bude. Po stovky tisíc let. A ty změny byly mnohdy dramatické! Nesouhlasím nicméně s metodou „předběžné opatrnosti“ a masivní, chybnou alokací vzácných zdrojů pod zpupnou ideologickou mantrou záchrany světa. Kromě nehysterické a cílené ochrany životního prostředí rozložené sociálně a ekonomicky v čase preferuji metodu „adaptace“. Jsem pro trvale udržitelnou adaptaci na změny a kontinuální redukci geopolitických, zdravotních, environmentálních, teroristických a civilizačních hrozeb bez ideologické preference. Nepotřebuji pro to příručku „Jak zachránit planetu, aneb poručíme větru, slunci“. Stačí mi Desatero, Saturnin a Harry Hole.
Proč se politici, ale i vědci v otázkách klimatu tak rádi mýlí a proč jim to tak vyhovuje? Určitě platí, že obecně od politiků tak nějak čekáme, že lžou. Navíc jsou nadmíru pragmatičtí a cyničtí. Proč si ale vymýšlejí vědci? Identifikoval jsem tři relevantní důvody:
  1. Alespoň dvakrát během každého století někdo oprašuje staré malthusiánské teorie o vyčerpatelnosti zdrojů. Římský klub, Bildenberg, NGO typu Greenpeace, IPCC atd. Malthus ve své době předpověděl chmurnou budoucnost londýnské City. Do Londýna v té době přivážely dřevěné uhlí pro vytápění z venkovských oblastí koňské povozy. Koně znečišťovali úzké uličky Londýna a Malthus spočítal, že kobylince budou dosahovat za několik desítek let do prvního patra budov. To se nestalo, že? Dřevěné uhlí bylo nahrazeno kamenným uhlím …, a tak to šlo pořád dál. Naučili jsme se štěpit atom. Takzvaný Hubbertův ropný zlom se pravidelně posunuje v čase s nově nalezenými rezervami. Jsou nacházeny stále nové a nové zdroje konvenčního i nekonvenčního plynu. Někdy snad zkrotíme i jadernou fúzi. Nepochybuji o tom, že včas. Máme na to 100+ let. Potřeba urychlí snahu!
  2. Platí zde ekonomická teorie kaskád. Lidé jsou ochotni změnit svůj názor na relativně jasné, konkrétní otázky jen proto, aby “šli s davem.” Všichni o tom mluví; všichni o tom všude píší; bylo to i v televizi; to musí být pravda! To je „informační kaskáda“. Kaskáda je silnější a silnější, je stále těžší a těžší nesouhlasit s většinou, a tam nastává problém rostoucích nákladů odmítnutí – takzvaná “reputační kaskáda”. Odpůrci se stávají podezřelými osobami. Finanční podpory, dotace, granty, dary jdou pouze na podporu politicky korektního a proto podporovaného názoru a pro vědce s opačným není místo. Chcete příklad? Možná si pamatujete na velký skandál Climategate v roce 2009. Třetí kaskádou je „kaskáda příležitostní“. Celé hry se zmocnil velký byznys a kdo nesedí ve vlaku „nové zelené ekonomiky“, má smůlu. Největší znečišťovatelé vyzývají pokrytecky Trumpa, aby se podvolil. To je dost chucpe.
  3. Západním zemím zmizel po pádu železné opony viditelný nepřítel. Z politiky se vytrácí ideologie, silná témata absentují, nevidíme ani výrazné osobnosti jako Reagan, Churchill, Thatcherová. Politici však pracují profesionálně se dvěma hlavními emocemi lidí. Hrozba x naděje. Zneužívají tématu globálního oteplování, představují „lidu“ substitut chybějící ideologie, novou hrozbu, nového nepřítele, aby jim umělým řešením mohli nabídnout novou naději. Staré triky v novém klimatickém kabátě. Neřeší migraci, terorismus, rozklad společnosti a devalvaci hodnot, nabízejí sny, iluzi, pohádku a kdo nevěří je nepřítel. Dvojice Mackerel převálcuje vše.
Německem se budu ve svém textu zabývat hlavně proto, že  jsme politicky, ekonomicky, ale i energeticky svázání se svým západním sousedem více než bychom měli, nebo než by bylo zdravé. Připouštím, že alternativy jsou ještě horší. Angela nejdříve navzdory předvolebním slibům ukončila jaderný program, aby zjistila, že nemá adekvátní substitut. Najela na dotovanou, novou, zelenou ideologii, způsobila rozmach OZE, přinesla Energiewende a Klimaschutzplan s cílem redukovat výrobu z uhlí. Záhy přišla na to, že nemá bez přenosové soustavy jak ze severu na jih elektřinu z větru dostat bez ohrožení stability sítě a destrukce průmyslu. Tak exportuje přeshraniční větrné šoky do Česka a naší robustní přenosové soustavy, aniž by za to platila a dokonce nerespektuje ani rozhodnutí Komise rozdělit s problémem související Německo-rakouskou obchodní zónu. Typické. I přicházejí ke slovu další dotace, neboli „kapacitní mechanismy. Německé cíle snižování emisí vykazují viditelný rozpor mezi sny a realitou. Prostou extrapolací stávajícího tempa snižování CO2 cíle nedosáhneme. To nezvládneme! Teda Německo možná ano. Ale na úkor svých sousedů. Drang nach Osten mírovou cestou…
Kdo zastaví ten začarovaný kruh regulací a dotací? Je to klasická kaskáda! Dotace na obnovitelné zdroje vedly k propadu cen elektrické energie na spotovém trhu, to přineslo nemožnost postavení ekonomicky návratného nového zdroje a dnes dokonce ztrátovost provozování již stojících konvenčních zdrojů, nebo zdrojů nových.  Dostavil se logicky nedostatek regulačního výkonu, rozevřené nůžky mezi cenou v době, kdy „fouká-svítí“ a cenou kdy „nefouká-nesvítí, což vede k záplavě kapacitních plateb, nebo jiných triků. Výsledkem je enormní nárůst ceny silové elektřiny pro spotřebitele s očekávatelnými sociálními transfery řešícími energetickou chudobu. Kvadratura kruhu!
Dokladem nereálnosti německých snů je aktuální německý merit order, neboli nasazování zdrojů podle variabilních nákladů pro aktuální poptávku, včetně špiček. Pokud nejsme úplně hloupí, chápeme, že německá energetika se bez uhlí neobejde, což ještě umocní uzavření jádra. To bude znamenat posunutí hnědého uhlí do oblasti nezbytné výroby. Znevýhodnění a redukce výroby z hnědého uhlí a výměna za plyn, resp. černé uhlí problém neřeší. Bude to posunovat importovaná fosilní paliva – černé uhlí a plyn do oblasti nutné výroby a vyšších cen. Zvýšení cen paliv a uhlíku bude tlačit krátkodobě mezní náklady na vyšší úroveň. Navíc to nutí německou administrativu tančit kazačok s Kremlem kvůli Nord Streamu II a hrát poměrně špinavou hru.
Další argumenty jsou ještě výmluvnější. Koncem ledna 2017 moc nesvítilo ani nefoukalo. Zdroje musí být dimenzovány právě na tuto situaci s tím, že vykrývají i denní špičky v období mrazů. Plochá výroba z biomasy,  jádra, hnědého i černého uhlí na publikovaných grafech naznačuje, že přes zelený marketing Německo zůstane uhelnou velmocí. A teď si odečtěte po roce 2022 tu desetigigawatovou jadernou baseloadovou produkci. Tož nevím…
Pojďme se podívat na trendy emisí skleníkových plynů v Německu po sektorech v letech 1990 – 2016. Problém je už zřetelný. Energetika se na poklesu tvorby skleníkových plynů v Německu podílí za poslední 26 let minimální měrou. Tendence je setrvale plochá. Při udržení tempa ekonomického růstu i s nutností živit migranty a udržet iluzi sociálního státu, a imperativem exportní schopnosti německé ekonomiky je dosažení cíle snížení CO2 v roce 2030 jednou velkou lží. Když něčemu věří Němci, bývá to obvykle celoevropský průšvih. My si ale nemůžeme dovolit omyl!
Argumentace nárůstem pracovních míst je rovněž zavádějící. Oficiální data Eurostatu uvádějí pracovní místa v ”zelené ekonomice” v oblasti „řízení energetických zdrojů“. Od roku 2011 počet pracovních míst v zelené energetice EU trvale klesá, zato dotace a náklady neustále rostou. Bohužel nemám přepočet nákladů na jedno vytvořené pracovní místo, ale budou to opravdu fantastická čísla v řádu milionů Euro.
Co je výsledkem této „marvellous and tricky game?“ Trh neexistuje, cena neodráží vůbec nic, natož vzácnost statku, energetika je na jedné straně pod absolutní direktivou EU a na straně druhé se pomalu rozpadá do národních, centrálně řízených, dotovaných, kapacitně deformovaných, neefektivních a nekonkurenceschopných zelených skanzenů. Z fungující a relativně nezávislé české energetiky se stává „nemocný muž“, genderově korektně „nemocná žena“. Bod zlomu je dán citlivostí občanů na prázdné peněženky a případné blackouty, výpadky dodávek.
Do té doby je třeba udržet naši energetiku aspoň v dnešní kondici bez dalších vlastních chyb, když už jsme se rozhodli zůstat v EU a kopírovat ty chyby bruselsko-berlínské. Za každou cenu musíme udržet a rozšířit naši jadernou flotilu. Umožní nám mimo jiné plnit stupidní klimatické cíle. Za každou cenu musíme zachránit a rozvíjet naši teplárenskou komparativní výhodu a dobudovat ostrovní soustavy umožňující zachovat životní funkce měst a regionů v případě očekávatelných výpadků a nedostatku elektřiny ve střední Evropě po roce 2035. Tady je použití chytrých „smart“ řešení na místě. Nesmíme dovolit skokovou, ale naopak stimulovat postupnou redukci výroby z uhlí pro udržení stability a energetické bezpečnosti.
Nesmíme naběhnout na tzv. renesanci výroby elektřiny z plynu, vyjma malých kogenerací, které se stejně budou muset dotovat. Musíme redukovat dotace do OZE a podporovat ty principy, které u nás dávají smysl: biomasa, odpad, vodní energie, vždy však jako ekonomicky výhodnější alternativu ke stávající. Úspory musíme řešit v celém řetězci a nejenom v oblasti zateplování. Musíme stimulovat studium technických, klasických inženýrských oborů. Atd., atd. Mission impossible? Ne. Zdravý selský rozum.
A co na to ti naši chytráci? Myšleno politici… So far so good. Uvidíme po volbách… Jsem v zásadě optimista. Mám na domě fotovoltaiku, kterou chci postupně do baterek a do vlastní spotřeby, tepelné čerpadlo a krb na bukové dřevo propojené do jedné soustavy, vlastní studnu a knihovnu plnou dobré skandinávské krimi. Bylo to ale moje svobodné rozhodnutí. Řešit takto panelák nedoporučuji…
Věřím nové energetice. Pro mne je to například využití jaderné fúze. Vousatý vtip říká, že jaderná fúze je už od 50. let stále 20 let od uvedení praxe. Možná. Já ale věřím v jediný skutečně obnovitelný zdroj a tím je šedá kůra mozková. Bojím se pouze davu a blbosti. V kombinaci je to nicméně smrtící. Dost bylo Neználků!
[spritesfeed]