Vyberte téma, které Vás zajímá

Energetika

O DŮVODECH OPTIMISMU V ROCE 2016

Dopředu bych rád upozornil a současně varoval účastníky konference Cogen, že úvod bude poslední seriózní částí mého vystoupení. Děkuji za skvělou spolupráci Teplárenského sdružení a Cogenu. Takto společně jsme schopni čelit řadě nesmyslů, které se na nás hrnou. Tolik úvod… A nyní pár nesouvislých souvisejících poznámek.
Chtěl bych do pochmurného charakteru většiny našich konferencí posledních let, kdy si pouze stěžujeme, naříkáme a tzv. „brzdíme patami“, vnést trochu jasu, trochu světla a snad i trochu optimismu. Letos je tomu totiž 160 let, co se narodil Jára Cimrman, 60 let, co jsem se narodil já a také cimrmanovské divadlo slaví kulatiny – 50. sezónu (i když je to, jak je pro cimrmanologii typické, ve skutečnosti 49. regulérní). Nicméně, slovenské plynárenství je stejně staré jako Cimrman = 160 let. To mě zaujalo. Jsou ta čísla náhodná, nebo je to znamení? Cimrman to tušil: Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene“. Říkal jsem si, že bychom mohli oslavit velkého českého génia, jehož jsem teď citoval a že by nebylo špatné to dnes pojmout tak trochu v jeho duchu. Dohnat a předehnat! Ale, jak říká náš génius: „každé zbytečné slovo je zbytečné!“ Proto jsem trochu změnil i název mé prezentace, protože je potřeba šířit optimismus a obrnit se proti trudomyslnosti. Budeme to v energetice potřebovat. Přemýšlejme o tom! „Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. Inu, to proto, že já to organizuju“, říkám s  Járou Cimrmanem.
Ptám se, má – v kontextu našich kogeneračních a teplárenských problémů – spíše pravdu Alexandr Nikolajevič Skrjabin, jenž řekl – „Optimista je ten, kdo zažil a přemohl zoufalství“ (jen tak na okraj – od tohoto excelentního pianisty a skladatele to znělo popravdě víc jak optimisticky, když si vezmeme, že zemřel na otravu krve z oparu na rtu),  a nebo má pravdu spíše Jára Cimrman, který řekl – Tedy, nerad to říkám, ale jsou chvíle, kdy by se měli optimisté popravovat? To se uvidí… „Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno“. Pro nás však platí spíše snad: „Co v Bruseli aplaudováno, bude v Praze zavrhováno“.
“Vypouštěním tabákového dýmu do vody zlato nevzniká“. Ano, tato slavná Cimrmanova věta dokumentuje Mistrovu prioritu v průkopnictví slepých uliček, což je teď v EU módní disciplína. EU ETS je pouze jedním z mnoha typických představitelů. Na ČEZu to ještě nevědí… Z toho, že někdo pokračuje v jeho práci by měl otec zakladatel průkopnické tradice nesporně velkou radost. „Někdo musel být první, někdo musel říci tudy ne přátelé!“ Bylo by tedy na čase, aby EU konečně uznala a uctila českého génia a doplnila svou vlajku o jeho portrét; vlajku, která přesně v duchu cimrmanovských tradic oficiálně ani vlajkou EU není. To by Jára ocenil…
Jistě jste všichni zaznamenali historické schválení klimatické dohody Evropským parlamentem. Na fotografii, která tento pochybný úspěch demonstrovala byli všichni aktéři seřazeni jako na pověstném Cimrmanově živém obrazu. Budu citovat volně na motivy úryvku ze hry Posel světla: „Zima byla letos opět mírná, léto horké, ale nikoli suché. Stav dobytka oproti minulému roku nezměněn. Méně krav, ale více volů… Také sviní je letos dost.“Mimochodem ta slavná dohoda vstoupí v platnost 4. listopadu. Škoda že soudruzi v Bruselu nemají smysl pro historické paralely a ještě rok a pár dní nepočkali, mohl to být krásný dárek k oslavám 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v duchu hesla: Poručíme větru, dešti! Takhle se musíme spokojit se 60. výročím bratrské pomoci Maďarsku. I tak se to bude dobře pamatovat… Ale Maďaři to asi slavit nebudou.
Jeden z účastníků „živého obrazu“ – Miguel Arias Cañete, španělský grand, jinak z velmi slušné petrolejářské rodiny, překonává některými svými výroky i české politiky: „Pro uskutečnění našich cílů máme k dispozici politiky a nástroje, s jejichž pomocí řídíme celosvětový přechod k čisté energii a modernizujeme naši ekonomiku. Svět se dává do pohybu a Evropa je jedním z hlavních hybatelů, optimistická a hrdá na to, že může být v čele boje proti změně klimatu.“ To až člověka rozněžní a na mysli vytanou slova písně, kterou jsme už všichni raději dávno zapomněli:
“Chlapci a děvčata, vpřed
stavíme nový svět
jeden – ten má malou sílu,
proto všichni ruce k dílu
stavíme nový svět
chlapci a děvčata, vpřed!

Rozsvítíme slunce štěstí
pro každého bude hřát
poručíme větru, dešti,
kdy má pršet a kdy vát.
Proměníme celou zemi
v rudých květů záplavu
dokážem to všichni s všemi
od východu k západu!”

I u nás ale máme politiky a nástroje s jejichž pomocí řídíme přechod k čisté energii. Nejsme v tom sami. Stačí se podívat na „velké širé rodné lány, jak jsou žluté na vše strany“. Andrej s řepkou je nejenom bojovníkem proti korupci, ale i za Zemi čistější! Takhle máme velkou naději a je to důvod k optimismu, že to globální oteplování zastavíme. Co zastavíme; my teplotu snížíme. My to zvládneme! S takovým vedením se nebojme ničeho! Jak říká Cimrman: „Teplé pivo je horší než studená Němka.”
V šustění per pod Pařížskou dohodou ovšem poněkud zanikla zpráva, že investice do čistých technologií letos dramaticky poklesly. Psal o tom i Bloomberg New Energy Finance. Obor, který měl dát práci milionům lidí, poněkud ztrácí dech. Drží se jen EU (hlavně díky Německu), která chce být globálním lídrem v obnovitelných zdrojích. No pokud investice Číny i příští rok klesnou o 50 % a volby v USA vyhraje bílý muž, tak se to možná povede.
Nicméně, při pohledu na mapu a vinoucí se linku nového potrubí, další dobrá zpráva pro všechny! Plynu bude dost. Nevíme sice ještě kudy a kolik plynu se do našeho regionu dostane, ale víme jistě, že bude ruský. Miloš má pravdu. Tato země je naše! Neřekl to sice první Miloš, byl to Vladimír Vladimirovič, ale Miloš to po něm umí pěkně zopakovat.
Den D (od slova delivery, což je anglicky porod) pro energetickou unii se blíží. To je dobrá zpráva. Co jsme se na něj načekali… Jak mi říkal minulý týden důvěrně můj kamarád Dominiq Ristori: „Nepodaří se ale všechno…“ Proto to zabalíme do balíčku a bude to v mašličkách. 30. listopadu (mimochodem výročí bratrské pomoci Finsku v r. 1939) má totiž Evropská Komise představit: novelu Směrnice o energetické náročnosti budov, novelu Směrnice o energetické účinnosti, novelu Směrnice o obnovitelných zdrojích energie, Systém řízení energetické unie a Nový design trhu s elektřinou. Nevidím ve vašich tvářích radost? Proč? Nebojte se. Zvládneme to! Neučíme už létat slony; učíme létat koně. Jsou 6x lehčí.
Notifikace podpory vysokoúčinné KVET …….. BUDE!!! Teda pokud bude v ERÚ platit aspoň takový přístup jako v zemích s totožným problémem – ve Francii, Polsku a Slovinsku. Nechceme přece tvrdit, že oni jsou idioti a my se nikdy nemýlíme. Už jsme ale našli „českou uličku“. Konečně někdo dočetl směrnici až do konce (pokládal jsem to do této doby za nemožné) a zjistil, že notifikaci vlastně u řady zdrojů nepotřebujeme.
Jednou se mi na podobné konferenci jako je tato podařilo usnout a zasnil jsem se. Snil jsem o jasných a dlouhodobých stabilních pravidlech, o slušné ziskovosti odpovídající míře rizika a o perspektivním rostoucím trhu. A pak jsem se probudil… a ruka v nočníku. Kdo sní o něčem podobném, měl by změnit obor podnikání. I to je ale povzbudivé. Že takový vůbec je. Je to obchod s lidmi. …jedná se o jednu z nejvýnosnějších forem mezinárodního organizovaného zločinu, která přináší organizátorům zisky srovnatelné se zisky z nelegálního obchodu s drogami nebo se zbraněmi. Oproti zmíněným druhům trestné činnosti zde však hrozí daleko menší riziko, že pachatelé budou odhaleni a potrestáni… Tolik web ministerstva vnitra. Šance pro ty, kteří jsou malověrní, kteří ztratili optimismus a nevěří v lepší zítřky. Takoví tady v sále ale určitě nejsou! „Lepší pivo v žaludku, nežli voda v plících“, říkával Jára Cimrman.
Protože my máme skutečné prameny optimismu: ceny elektřiny se odrazily doufejme ode dna; Německo bude nakonec ekonomicky donuceno rozdělit jednotnou obchodní zónu s Rakouskem, což by nám mohlo pár dalších euro k megawatthodině přihodit; peníze na další podporu elektřiny z OZE dochází už i v Německu. Příští rok zaplatí Německé domácnosti na podporu obnovitelných zdrojů již 6,88 eurocentu na kWh a začínají se ozývat hlasy, že příspěvek je potřeba zastropovat a s tím už máme v Česku fakt bohaté zkušenosti. Kromě poplatku na OZE budou zvýšeny i poplatky za přenos elektřiny, například TenneT jej hodlá zvýšit o 80 %. Inu každá sranda něco stojí, ale ta zelená začíná být k nezaplacení. Navíc se brzy ukáže, že bezpečnost dodávek má svou hodnotu, což je velká příležitost pro tvrdé zdroje za podmínky, že se toho dožijí. A nakonec – podpora vysokoúčinné KVET v ČR nakonec bude!!!
Optimismus je to jediné, co nám zbylo. My, co ho pořád máme teď musíme pro naplnění našich nadějí něco společně udělat. Proto jsme tady, proto se o tom bavíme, proto děláme tento byznys. Protože mu věříme. A navíc platí darwinovské: „Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.“

MASIVNÍ DOTACE MOHOU VÉST KE SCÉNÁŘI ENERGETICKÉ CHUDOBY

E15, Jana Havligerová, 31. října 2016

E15: Evropská energetika nejspíš zažívá největší změnu od druhé světové války, klasické elektrárny jsou vytlačovány nástupem zelené energetiky. Jsou cíle, které si stanovila Evropská unie do roku 2030 realismus nebo sci-fi ?

Není to tak jednoduché. Například Německo má stále zhruba 90 TWh elektřiny z jaderných elektráren, což je více než celá výroba elektřiny v Česku a chce je v dohledné době odstavit. Jaderné elektrárny dožívají i v dalších zemích a nestaví se prakticky nic. Pokud to tak zůstane, tak bude potřeba dobudovat fosilní zdroje, protože jinak bude elektřina v EU na příděl. Cíle unie do roku 2030 jsou splnitelné, otázka je, za jakou cenu a jestli jsme ochotni ji zaplatit. Cíle roku 2050 splnitelné s dnešními technologiemi nejsou, takže v tomto smyslu jde o sci-fi, které předpokládá zásadní technologický průlom hned v několika oblastech, hlavně ve skladování elektřiny. Já jako inženýr bych určitě viděl jako racionálnější směřovat výzkum například do oblasti jaderné fúze, i když nedotované obnovitelné zdroje včetně odpadu určitě neodmítám. Jako limitující faktor se mohou ukázat i zdroje surovin. Nová energetika bude například zřejmě stát do značné míry na lithiu, které mělo zatím velmi omezené využití, a proto nejsou vybudované těžební kapacity. Zelená energetika sice nepotřebuje uran, ale bez surovin se samozřejmě také neobejde.

E15: Mix energetických zdrojů podle Bruselu je: co nejvíc zelené energie z obnovitelných zdrojů doplňované relativně čistými plynovými elektrárnami a sem tam jaderný blok. Jsme na začátku éry konce fosilních paliv?

Je to možné, ale ten konec je zatím v nedohlednu, a to nejen v EU. V Evropě, zejména v Německu je řada nových uhelných bloků a nelze očekávat, že by je rychle někdo zavřel. Ovšem pokud by měly platit dekarbonizační teze Bruselu, tak v roce 2050 bychom mohli mít v unii nanejvýš pár plynových elektráren, což je evidentní nesmysl. Realita bude trochu jiná, i když tlak na uhlí bude dál sílit, o tom není pochyb. Současně ale budou docházet peníze i trpělivost spotřebitelů se stále vyššími cenami elektřiny. Řada unijních zemí už podporu obnovitelných zdrojů energie fakticky zastavila a budou přibývat další. S tím, jak Evropská unie stále více připomíná RVHP, nebude žádným překvapením, když smělé zelené cíle zůstanou převážně na papíře. Velmi smělé cíle do roku 2050 mělo i Německo, ovšem aktuální diskuse o novém plánu ochrany klimatu ukazuje, že ani v Německu to s ukončením využívání fosilních paliv nebude tak žhavé. Je to průmyslová země, a pokud jí chce zůstat, tak se musí brát v úvahu ekonomické a fyzikální limity. Proto došlo mimo jiné i k posunu splnění ambiciózních cílů za rok 2020. Německo je neplní a ani plnit nebude. Odsunutí vyhodnocení na příští generaci je klasický politický trik.

E15: Členské státy nejspíš budou muset do roku 2019 sepsat národní energetické a klimatické plány, v nichž popíší, jak hodlají evropských cílů dosáhnout. Může si Česko udržet suverenitu v energetické politice?

Nedělejme si zbytečné iluze. Česko už suverenitu v energetické politice fakticky dávno ztratilo. Do státní energetické koncepce si můžeme psát cokoliv, ale v praxi rozhoduje Brusel. Například jadernou elektrárnu těžko půjde postavit bez nějaké formy státní podpory a tu musí schválit Brusel. Ten Brusel, který umožnil Německu realizovat jeho agresivní expanzivní politiku podpory obnovitelných zdrojů a tím fakticky zničit trh s elektřinou. Navíc, národní plány budou muset vycházet z lesa závazků, které na sebe členské státy EU včetně ČR vezmou. Přesto půjde o významný dokument v tom smyslu, že pokud nebudeme velmi obezřetní, tak klimatické závazky jednoduše nepůjde zaplatit. Česko by mělo mít už dnes velmi dobře propočteno, co si může dovolit, na co má a s jakými závazky může souhlasit. Nic takového ovšem nemáme a obávám se, že ani mít nebudeme. V ČR totiž počítáme náklady až po dojednání závazků v Bruselu, v tom jsme opravdu unikátní.

E15: Němci zastavují výrobu z jádra, omezují výrobu z uhlí, zvyšují dotace na obnovitelné zdroje. Musí se tomu ale Česko přizpůsobit?

Výrobu z jádra zatím nezastavili a výrobu z uhlí omezili pouze kosmeticky a mediálně. Česko relativně omezí výrobu z uhlí do roku 2020 daleko více než Německo, protože u nás skončí minimálně pětina, ale spíše čtvrtina, instalovaného výkonu z uhlí. Mimochodem, je velmi pravděpodobné, že v roce 2023, kdy již mají být v Německu uzavřené všechny jaderné elektrárny, bude mít Česká republika nižší měrné emise oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu elektřiny než Německo. To jen ukazuje sílu německého zeleného marketingu, do kterého vkládají obrovské peníze. Německo je velká země, která samozřejmě hýbe energetickým trhem, a tomu se přizpůsobit musíme. Například jejich investice do větrných elektráren znamenají pro ČR dlouhodobě potřebu investovat více do vysoce flexibilních zdrojů a přenosové sítě, což bychom jinak nedělali. Ale zase bych německý vliv dlouhodobě nepřeceňoval. Němci už dnes omezují podporu větrníkům na severu, protože není kam tu elektřinu dát. Při současném tempu bude vybudování infrastruktury pro přenos elektřiny ze severu na jih Německa trvat více než sto let. Takže německý obrat v energetice (Energiewende), dříve či později narazí do zdi síťových omezení v samotném Německu a přijde velké vystřízlivění.

E15: Jde tradiční energetiku provozovat efektivně anebo už je potřeba uvažovat jenom o mixu obnovitelných zdrojů a jádra?

Mix obnovitelných zdrojů a jádra je tak trochu oxymóron. V EU taková země není a v Evropě je to pouze Švýcarsko, které doplňuje jaderné elektrárny těmi vodními, protože je to alpská země. Obnovitelné zdroje typu vítr a fotovoltaika potřebují jako doplněk vysoce flexibilní elektrárnu, což ta jaderná nikdy nebude ze své fyzikální podstaty. Tradiční energetiku budeme potřebovat tak dlouho, dokud nebude k dispozici levné a efektivní skladování elektřiny. Kdy to bude, je velká otázka. Někteří tvrdí, že už velmi brzo, někteří jsou výrazně skeptičtější.

E15: Patříte k těm, kteří vidí budoucnost energetiky v decentralizaci. Co se pro to dá v Česku udělat?

Tak úplně to není. Jde spíše o zmatení pojmů. O rozdíl v pochopení efektivní decentralizace a cíleným rozbitím do lokálních, rádoby nezávislých výroben bez ekonomické podstaty. Velké centrální elektrárny tu budou ještě velmi dlouho. Životnost nové uhelné elektrárny Ledvice je zhruba do roku 2050, životnost Temelína je ještě delší. I potom nejspíš budou velké centrální zdroje fungovat. Nicméně pokud máme připustit výrazný růst vyloženě lokálních zdrojů typu fotovoltaika na střechách rodinných domů, tak budeme potřebovat daleko více řídit výkon a napětí v distribučních soustavách. K tomu budeme potřebovat střední zdroje typu regionálních tepláren, protože nic jiného v tomto segmentu není. Teplárny dnes poskytují řadu služeb pro distribuční soustavy fakticky zadarmo, k přežití jim ještě před několika lety stačily ceny elektřiny. To se bude muset změnit, protože jinak teplárny nebudou dlouhodobě schopné elektřinu vyrábět, protože nebudou mít na investice a je nesmyslné, aby vynucenou výrobu elektřiny z výroby tepla prodávaly pod náklady. Při dnešních cenách elektřiny se je nevyplatí provozovat a navíc mám velké obavy, že takzvaný trh s elektřinou se už zachránit nepodaří.

E15: Česká energetika, alespoň jste o tom byl přesvědčený, byla z hlediska mixu jednotlivých zdrojů založená dobře. Ale přesto podle vás doplácí na chybná vládní i investiční rozhodnutí. Jaké to byly chyby a udělal je i Topolánkův kabinet?

Nemyslím, že české vlády udělaly vysloveně chybná rozhodnutí. Chováme se zatím relativně obezřetně. Vzpomínám si tak na tři. První udělala Pithartova vláda, a to stanovením umělých ekologických limitů. Ty po dlouhou dobu limitovaly i přirozenou těžbu hnědého uhlí a vytvořily absurdní politikum. Diskutabilním krokem je porevoluční masivní odsiřování našich elektráren s pomocí zahraničního kapitálu. Česky řečeno, byly to vyhozené peníze. Samozřejmě, naprosto chybné (ne)rozhodnutí, tak trochu vynucené, byly obrovské náklady na solární elektrárny. Podvazuje to energetiku i do budoucna. Sám na sebe beru jedno ne chybné rozhodnutí, ale obchod, který jsem udělal se stranou zelených ohledně ekologických daní. Tehdy jsem ustoupil tlaku, a nebyl zpoplatněn ekologickou daní plyn v domovních kotelnách a domácnostech. To se bude velmi složitě vracet zpět. Daleko větší chyby jsou ovšem vyvolány tím, co přináší naše členství v EU. Nejsou tak zřetelné, ale souvisí s už zmíněnou vynucenou dekarbonizací celé energetiky. Když se na to podíváme v rámci ekonomické teorie kaskád, tak ta první je informační. Všude se mluví a píše o tom, že planeta je ohrožená, otepluje se a jestli nebudeme něco dělat, dojde k apokalypse. A když už náhodou vyjádříte opačný názor, a to je druhá kaskáda, dostanete se do reputačního rizika. Poslední kaskáda, a v té už jsme, je kaskáda příležitostní. Příležitosti se chopil velký byznys, a jsme ztraceni. Cesta zpět vede snad jenom přes peněženku německého daňového poplatníka. Pokud se on rozhodne, že platit  víc než 100 euro za MWh je nad jeho možnosti, tak tím dnem skončí boj proti klimatickým změnám. Doufám, že do té doby nebude energetika v kómatu a nebude potřeba ji nákladně resuscitovat…

E15: Tím jsme se dostali k tomu, že energetika je v podstatě výsostně politická záležitost. Bude to znovu zcela regulované odvětví včetně státem určovaných cen?

Ale to už přeci je. Administrativními, daňovými a dalšími kroky už je energetika znovu fakticky centrálně řízená. Dokonce se zvažují alternativy odpojení od trhu, řeší se, jakým způsobem vyrovnávat rozdíly vzniklé chybnými opatřeními, ať už se jmenují kapacitní platby nebo nějak jinak. Směřuje to zpět k centrálně řízené energetice, od které jsme rádi před pětadvaceti lety unikli. Je to vidět i na zoufalé udržovaném systému EU ETS, když je evidentní, že uhlíková daň řeší tento problém efektivněji. Masivní dotace, nejrůznější vyrovnávací poplatky vedou k tomu, že může nastat scénář energetické chudoby. Kdy pro některé lidi, při životní úrovni, na jakou si zvykli, bude velmi složité udržet svoji energetickou potřebu. Jakmile jsou ovšem u lidí ohroženy jejich základní potřeby, a elektřina, světlo a teplo k nim patří, může speciálně v těch chudších částech EU dojít k velkým sociálním bouřím. A pokud receptem na energetickou chudobu budou dotace, bude to nadále oslabovat střední třídu. Platit za to všechno bude „střední stav“, živnostníci, plátci daní, kteří by měli tvořit největší část národního bohatství i zaměstnanosti. Topolánkovsky řečeno – cesta do pekel.

E15: Někteří představitelé ČEZ žehrají na to, že v energetice roste prostor pro oportunistické hráče, kteří se pokouší vzniklého zmatku využít v krátkodobém nebo střednědobém výhledu. Nejspíš narážejí na Energetický a průmyslový holding…

Žehrají možná proto, že ČEZ už je dnes menším podnikem nežli EPH. Ale v tom tvrzení nemají úplně pravdu. Po posledních akvizicích se dá naše flotila rozdělit zhruba na třetiny. Jedna třetina jsou takzvané bezemisní zdroje, to je mj. jádro. Druhá třetina je plyn, u kterého vidíme jistou perspektivu a třetí je uhlí. To v této chvíli, speciálně v Německu, ČR, Polsku a dalších zemích udržuje stabilitu celé soustavy a ještě nějakou dobu ji udržovat bude. Strategie EPH je zcela jasná. Velcí hráči typu E.ON, RWE a další se víceméně zbavují se ztrátou těch aktiv, které jejich vlády ostrakizují. Pak platí, že každý rok efektivního provozování těchto aktiv přináší čistý zisk a možnost ho dál reinvestovat, třeba právě do ekologizace zdrojů či do nových technologií. A poslední kroky jsou velmi správné. V zahraničí, v poslední době v Rakousku a Polsku jsme se setkávali s nepodloženými útoky, že za EPH stojí čínský nebo ruský kapitál. Díky vytvoření EP Infrastructure a vstupu světového, globálního hráče tyto řeči budou muset utichnout. Nový hráč kromě peněz a podnikové kultury samozřejmě přináší i úplně jinou dimenzi. Z regionálního hráče se může stát hráč globální. Být součástí EPH je pro mne obrovská výzva a baví mě to.

E15: Bude z vás tedy nový český miliardář?

Aha, poznámka nejmenované novinářky, která mě zařadila mezi ty, kteří by mohli získat něco z šestiprocentního podílu. Usmál bych se nad tím, kdyby to bylo jenom úsměvné. Ale ono je to nebezpečné. Není to pravda, a nikdy to být pravda neměla. Nepatřím k otcům zakladatelům EPH. Spekulace kolem mé osoby – co všechno vlastním a co mi patří, včetně několika golfových hřišť a solárních elektráren, budou tímto jenom přiživeny. Vadí mně to kvůli mé rodině a kvůli útokům na mé blízké. Ty jsou na denním pořádku. Mně přitom stačí „být při tom“.

WHAT’S UP? GAS MARVELLOUS GAMES…

Ladies and Gentlemen. Dear colleagues.
I’d like to thank to daring organizers for my invitation. It is very difficult to bring something new, genuine and enrich fruitful discussion. However, gas market is changing permanently and quickly. I would like to describe some evident topics demonstrating something strange or marvellous, some unknown game. What game? I’d like to know it as well. I got used nobody understands me in Berlin or does not want to understand. Even so, I will try to present my personal view on this marvellous game meantime. I do not cry; I do not complain. I just want to be clear and to summarize facts.
I would like to remind a well-known description of current sources of gas. Europe has for many years relied on multiple sources to meet its gas consumption requirements. Domestic production (Norway included) has typically satisfied 50% of European regional demand, with the remainder met by pipeline gas from Russia, Algeria, Libya, Iran and Azerbaijan as well as LNG from diverse supplier countries. Everybody knows it. What is a current situation and perspective?
1. Norwegian natural gas production increased by 8.6% compared to 2015 (almost 9.6 bcm more than in 2014) mainly due to new fields start-ups. But I do not suppose the next, long-term increase of supply.
2. Algeria has seen an unexpected surge in pipeline gas exports to Italy and Spain this year. The surge in gas exports suggests a positive shift in Algeria’s energy prospects in contrast to the country’s stagnating energy exports recorded in 2015. Libyan flows slump logically.
3. LNG – Regasification capacity is not utilizes, of course. However, the trend of higher LNG imports into North West Europe has continued through 2015-16 as the global market has tipped into a state of oversupply. At the same time Southern European import volumes have stabilized as the incentive to divert cargoes to Asia has disappeared. The evolution of import volumes over the next three years of rapid supply growth will be a very important driver of European hub price dynamics.
4. Indigenous production decreases to 133 bcm/y. Natural gas indigenous production in the Netherlands in 2015 fell by of 23% as a result of the decision by the Dutch government to cap gas production at the major Groningen gas field in response to the risk of earthquakes. We have to calculate with a decrease.
5. Future Alternative Gas Sources (Azerbaijan, Iran, Iraq, Kazakhstan, Turkmenistan) The supply is much lower than an expectation, potential and need. Why? At first it is a question of demand and supply curve. Secondly we can see visible resistance of Russian administration not to loose an influence and control. There are obvious geopolitical aspects in this region. Russia is very active in Syria, have a very good relationship with Iran, renewed links to Turkey and control transportation via Caspian Sea. Germany and other big guys allow this GAME. United States play the unintelligible game since the Arabic Spring disaster and involve apparently only where they have a commercial interest. New player besides Russia is becoming Turkey definitely.
6. The last, biggest and the most important player – Russian Federation would like to hold European market share, to control all routes going to Europe and to maintain control over potential reserves and resources. I t is not surprise; it is comprehensible. It is a Russian Energy Strategy. Unfortunately, the whole Central and Eastern Europe depends on Russian and Russia controlled gas.
I want you to understand me. I do not think we should hinder the supply of Russian gas. It is not our vital interest. Our interest is to have balanced trade relations. However, it’s not only about the geopolitical and strategic consequences. It is also about the price, volume of gas and diversity of supply on the one hand and a demonstration of unity, solidarity and power of the EU on the other hand. Only way how to arrange bigger independence on Russian gas is to double the LNG capacity or to utilize so-called alternative sources. The first is economically nonsense in this time; the second is impossible geopolitically. It does not exist any alternative sources really, excluding a limited supply from Azerbaijan to Italy via TAP and TANAP and potential export from Romania via BRUA. At the end of the day, we have to accept the Russian or Russia controlled gas going to Europe will dominate, especially in the context of indigenous production decrease, low LNG capacity utilization and a reluctance to invest to the new LNG capacity without significant IRR. It is reality. I do not have a fundamental problem with that, if we will have an alternative, and we will proceed together. This is not happening yet. My conclusion is: We want to be part of the GAME!!!
Secondly, I will introduce a short history and development of infrastructure projects in EU, with emphasis on Southeastern European region. It looks crazy, do you agree? This slide demonstrate our inability to act together on the one hand, the persistent gap between Western and Eastern Europe on the other hand and of course the great sensitivity of the region on the borders of three empires – Western, Orthodox and Ottoman. What is new in this matter?

Nord Stream 2

12nd August – The Polish Office of Competition and Consumer Protection decides to made impossible the continuation the consortium of Nord Stream 2. Gazprom and partners declare the continuation of the project according to the schedule: “Everyone are convinced that the project is crucial for European energy and each of them will find a way to contribute the project individually.”
22nd September – first pipe deliveries start from the Pipe Mills
3rd October – “The German government has an interest in ensuring that the existing (Ukrainian) gas were used in the future. We think it should be used, but of course there must be private companies that will operate them,” wrote Ambassador of the Federal Republic of Germany in Slovak Republic Joachim Bleicker
26th October – The Gazprom board will convene on Nov. 9 to consider cancelling a shareholder agreement concerning construction of the Nord Stream-2 undersea gas pipeline to Germany. The decision reflects the political and regulatory problems the project has encountered in the European Union.
My forecast: One line will be built up quickly. Ukrainian transit is without privatization of pipelines threatens definitely. It will endanger our position in the GAME.

OPAL

26th October – Maroš Ševčovič and Commission’s public line at this time regarding predictable notification of Opal capacity:
“We received the notification of the German. We are currently finalizing the decision. We want to improve the proposal of the German regulator. I think that you know how much we care about diversification, competition, free flow of energies in Europe and how much we do for Ukraine. And in this context what I want to repeat is that the continuation of gas transit through Ukraine in the post-2019 period remains strategic priority for the EU and here we have unanimous support of EU.”
28th October – The Commission adopted plucky “stricter” exemption conditions for the operation of the OPAL gas pipeline than German regulator. Commission slightly tightened shares of usage for other shippers from 8 to 20% only. It was praiseworthy and courageous… Gazprom increased capacity of Opal from 50 to 80% hypothetically, 100% realistically.
My forecast: In spite Commission decision the capacity of Opal will be fully blocked for Gazprom’s usage practically. It will decrease our role in the GAME.

Yamal

Poland received an offer from Gazprom to extend contract for Yamal (it will expire in 2022) for 10 years, but they refused it. They want to reduce dependence on Russia and therefore develop a new project =>

Northern Gate, or so-called Norwegian Corridor

Poland wants the European Union to ban the construction of a second pipeline to pump Russian gas to Germany under the Baltic Sea. The Polish representative Piotr Naimski, told a hearing in the European Parliament that Poland wants to replace supplies from Russia with supplies from the West. The total amount of 10 bcm/y doesn’t look huge in comparison with the projected capacity of a project Poland opposes – the North Stream 2 pipeline, which has a projected capacity of 55 bcm/y. The target date for completing the project is 2022. Is it realistic? I understand polish approach and effort, but it is a new uncertainty, new game within European gas market.

Turkish Stream

An intergovernmental agreement on Turkish Stream was signed during the World Energy Congress in Istanbul on October 10. Completion of the first line of Turkish Stream is scheduled for 2019.
My forecast: One line will be built up undoubtedly, second line to Bulgaria unlikely, only when the current contract from Trans Balkan pipeline would be overturned to new one and thus Russians will circumvent TPA rule. Nobody knows!
What is new with a lack of security of gas supply in Central and Eastern Europe? How to solve a zero opportunity to participate in trade yet and to take part in this Game. There are the basic characteristics:
  • High reliance on Russian gas and its transmission routes upon its preference
  • No connection among countries situated along the Ukrainian border, it means new interconnections would facilitate gas flows in North-South corridor
  • Turkey and Balkans lack the connection with liquid EU gas markets
  • EU is solving this issue by granting PCI status to local and regional projects, e.g.: BG-RO Interconnector; IGB pipeline; Greek LNG; SK-PL pipeline … Just BRUA has some overlap.
These projects solve the local gas issues only and do not allow playing the Game!
The only project that goes beyond the local level is the Balkan Gas Hub, which could unite small projects and give them a sense. Balkan Gas Hub needs sufficient volume of molecules going through, a dynamics, alternative routes going through, price making and trade. Therefor EASTRING!!! Estreang allows participation in the GAME.
Every country prepared projects to use and draw European subsidies. European authorities contribute to the fragmentation of scarce and limited money. EC would like to satisfy at least partially the requirements of member states and hide their incompetence behind the mantras of the decarbonisation and the European Energy Union project. We scream subsidies as a gnawed bone.
BACI is a bad example of the GAME and good example of the previous. Bidirectional Austrian Czech Interconnector should serve the Czech-Austrian market integration. The real point is to build up parallel pipeline to prepare following infrastructure for Nord Stream II directly to Baumgarten actually, to bypass not only Ukraine, but also Slovakia. The project is still in the TYNDP and received the statute of PCI. At the same time is immediately ready solution for market integration with using the virtual capacity, which is more efficient, fully functional and low-cost in comparison to proposed BACI project. Let’s put the names of countries playing this game…
Eastring as a good example of the Game is an unparalleled opportunity to create the first truly bi-directional gas transmission highway between Western European markets, Eastern European Markets and the Turkish Market. It dramatically improves gas source diversification for all connected markets and security of supply for the region and supports the idea of creating of Balkan Gas Hub. There are the main reasons for Eastring: to provide security of supply by diversification of routes and sources; to create a corridor (which does not exist now) between Western Europe and Turkey or northern, either southern LNG terminals currently; to offer a valuable advantage in transparent pricing derived from liquid European gas exchanges; to optimize CAPEX by utilization of current assets – routes and pipelines; to allow and finishe the creation of EU Internal Gas Market = it means RING; to realize all goals of European Energy Union.
For CEE countries Eastring brings the chance to participate in gas GAME in Europe. At the end of the day this begs the question. Why was impossible to build up these projects as Nabucco, South Stream, Tesla and so on in the past? Maybe there is not going on the familiar dilemma: „What was the first? The chicken or the egg?” translated: “Demand or supply?“  Maybe the answer is easier, on the table. Nor Germany’s, neither the interest of Russia are in compliance with energy independence of the CEE countries. I am afraid Germany’s self-fascination and an effort to save the Earth repeatedly as well Russia’s messianism and assertiveness. Does that seem politically incorrect? It does, of course. That does not mean it is not true. There are unpredictability, inconsistency and lack of solidarity within EU countries. It is the High Game of Patriots or big European Guys as usual. The current situation in the European gas market is a clear demonstration of the inability of today’s European elites to deal with crises and threats, which are accumulated. At least, Czech joke: “It should not be sued, but it had to be reported.”

GAS INDEPENDENCE = FREEDOM FOR UKRAINE

Good afternoon,
It is usually very difficult to start as the first speaker after the lunch. I’ll try to wake up you with my politically incorrect presentation as usual. Actually, I have to thank organizers to invite me repeatedly to this significant forum, because I did not expect to be invited for the second time…
In the morning we have heard how everything is going well and fast. The second panel was much more realistic and I’ll repeat some topics probably. Never mind. We have in my country a special proverb: “Repeating is a mother of a wisdom…”
I do not think so we have all the recipes and answers for the questions of this panel. However, it is impossible to change anything without real assessment of the status, of the current situation.
I am from EPH. Were are we from & what are we doing? EPH is a Czech, private, vertically integrated utility active in 7 EU markets in two principal areas: power & heat generation and gas transmission, distribution & supply. EPH has approx. 25,000 employs. 2015 Revenues reached EUR 4,6bn, EBITDA EUR 1.6bn on a fully consolidated basis. Vast majority of EBITDA is generated either from regulated or long-term contracted businesses concentrated within one pillar of EPH – EP Infrastructure (“EPIF”). We are owners or co-owners of the Gas transmission in Slovakia, Gas and Power Distribution in Slovakia, Gas storages in the Czech Republic and Slovakia, Heat infrastructure in the Czech Republic and Hungary. Approx. one third of EPIF is owned by significant Australian fund Macquarie.
EPH economic leverage in comparison with our European peers is impressive. EPH is among the least indebted companies in Europe despite significant investment and annual growth. We are relatively strong, continuously growing and offensive; we are experienced enough to operate strategic or critical energy infrastructure, we have large diversified asset base; we have obviously verified partnership with public entities and authorities in every countries. What does prevent our greater involvement within a Ukrainian market? I’d like to identify the biggest obstacles, barriers and bottlenecks to achieve it and thus contribute rapid modernization the entire gas industry, without that I would be arrogant and impolite.
At first I’d like to introduce briefly two companies from our portfolio EPIF. NAFTA and Eustream, the both companies are relatively active in Ukraine already now and are interested in operation, taking part and penetration of Ukrainian market much more.
NAFTA has its own know-how in the field of geology, drilling and work over of wells, reservoir engineering, process engineering, design of technology, management systems and project management of investment projects and so on. Gajary – Baden is the most advanced underground gas storage in Europe.
Maybe I have a good message for everybody now: In summer 2016 NAFTA acquired 50% in Uzhorod exploration license. Currently exploration activities are being performed by Ukrainian company Vikoil. In case of promising prospects, first drilling is planned for the end of 2017/beginning of 2018. Is it the first swallow or the last bell? We are saying in my country usually: “The first swallow does not make a spring.” Swallow is “lastivka” in Ukrainian language… NAFTA has experience to modernize, operate and utilize Ukrainian underground gas storages. There are some serious and appreciable limits I will identify at a moment.
Eustream operates key gas gateway in EU. I will present just three figures: current capacity is in the East – West direction 80 bcm/y; West – East 16 bcm/y; North – South 25 bcm/y. An eventual construction of the Nord Stream II and Turkish Stream is changing conditions and ratios in EU, but it is logically just Eustream who has eminent interest in keeping the Ukrainian transit beyond 2019.
I would like to present you one of the Eustream projects, Slovak – Ukrainian reverse flow. We tried carry out significant and permanent effort to increase capacity of supply in three stages. This unique project we have realized on our own, without any subsidies and in a historically short period of time. Because of you needed it fast. Reverse flow with possible additional supplies from Poland and Hungary fully saturates current gas imports, with a tendency to fall according to potential increasing of domestic extraction. When asked why the indigenous production does not grow fast enough to gradually replace imports, I try to seek answers in the subsequent SWOT analysis. On the other hand, it’s no secret we are discussing with other European players and Ukrainian authorities mutual future cooperation on operation of the Ukrainian transmission system to facilitate keeping, maintenance and modernization.
I have already presented SWOT analysis in 2014 here. Unfortunately, the changes for better are smaller than I expected and than you’re no doubt hoping for.
I will not to read the strengths. You know it better than me. However, the pillow of strengths is not inflated. Vice versa.
I’d like to concentrate more to weaknesses.
  • Not fully efficient Oil & Gas resource utilization and overcapacity
  • Excessive level of regulation (e.g. dividends, loans registration, tax refunds, E&P business partnerships, license ownership)
  • Administrative burden, unclear and uncertain institution requirements
  • High cost of capital
  • Custom barriers
  • Lack of international investors
There are some opportunities:
  • Market demand for Oil & Gas production
  • Increasing utilization efficiency via E&P technology innovation
  • Implementation of international standards
  • High level of non explored area
  • Oil & Gas production growth potential
  • Public and political support for E&P activities
  • Closeness of international markets
We are able to identify some predictable threats.
  • Non predictable investments in industry
  • Radical political changes, corruption
  • Legislative conditions instability
  • Increasing tax rates
  • High inflation
  • Currency risks
  • Monopolization & oligarchy of industry
  • Postponing reforms implementation and slow & cumbrous plans for unbundling and privatization
If we’ll a bit ignore the threats (it is game for politicians, empires and other big guys), it is absolutely crucial to eliminate “weaknesses” and implement appropriate tools to improve the situation visibly. I do not think you have to take delivery of all European stupidity automatically, but without some standards, nothing will move. I identified the most important obstacles depending mostly on willingness your lawmakers and politicians on the one hand and resistance of your oligarchs on the other hand. Frankly speaking, what’s a point? Sometimes they are the same persons… I have chosen a couple of weaknesses and tried to propose solutions:
  • Foreign loans: Ukraine is facing several legislative and administrative complications limiting free investment inflow, e.g.: an obligation to register foreign loans with NBU; stating maximum interest on foreign loans; requirement to exchange 65% of loan amount to UAH. Proposal: to implement rules, which are standards in EU allowing free movement of financial resources/investments
  • Dividend conditions: Limiting dividend payouts represent serious obstacle in process of providing healthy and prosperous business models and handicap country comparing to other competitive economy environments. Proposal: Implement legislation allowing investors to pay out dividends
  • Tax refunds: Tax system of Ukraine is suffering complication of timely tax refunds to business entities and increasing through this initial investment pressure carried by prospective investors. Proposal: Timely tax refunds lower business pressure on additional and external fund demand
  • Royalty: Oil & Gas industry is connected with very high risk (especially during the exploration phase – e.g. 70%) and with significant investments (risk money). Royalty in amount of ca 10-15% is a very standard value in this business and could stimulate further investments in this sector. Proposal: Implement legislation with royalty at least of ca 10-15% (including private partnerships and partnerships with state)
  • Business partnerships: Foreign Oil & Gas companies are interested to invest in Ukraine economy by providing modern technologies, know how, financial support and much more after creating partnership with domestic companies (private & state). This may lead to increase of production, effectives, budget incomes and improvement of all business indicators. Proposal: Implement standard taxes, royalties, legislation.
  • License ownership: International standards allow free license transfer between individual business entities in sake to optimize business models and provide dynamic development within the industry. Proposal:Implement standard legislation allowing free license transfer
  • Administration: Digitalization of administrative processes and organization of effective tenders provides greater openness of Ukraine economy and supports key economy instruments. Proposal: Faster digitalization of administrative services and programs
As a summary allow me to introduce you my suggestions or advises regarding short-term priorities for energy market without whose implementation I cannot imagine any visible progress. It is my very very deep conviction, according my knowledge of Ukraine.
  • You have to build a truly independent and professional Regulatory Authority, which would gain the respect of all market participants – consumers as well as producers and distributors.
  • It is imperative to approve the inevitable laws in the Verkhovna Rada in March vote – in particular the Act on the electricity Market and the package of laws on municipal energy and energy efficiency.
  • Undoubtedly, it is necessary to implement the Government Action Plan to boost domestic gas extraction (adopted by the government last year). If Ukraine really wants to increase indigenous gas production significantly, as a basic precondition to be free and independent and to bet he net exporter of gas, must be reduced royalties for gas deposits to the European average level
  • And last but not least, you must to realize unbundling of the Naftohaz so as to create a credible Transmission Operator with a confidence of all customers of Ukrainian gas pipeline system at home and abroad – both in the East as well as in the European Union. It could allow the continuation of transit beyond 2019, integrate the Ukrainian operator with the help of its strategic partner to the European gas market and start up the modernization and liberalization of the entire Ukrainian gas market.
It is not so much… What do you need to meet these goals? To be independent and free? You need “a trifle”. You have to get and keep a mandate and public confidence for a long time; you have to have strong and brave government; you have to reduce corruption and to do away oligarchs; you have to achieve acceptance for all stakeholders – public, neighbors, banks, investors, EU institutions. Is it Mission: Impossible? Maybe. I wish you courage, patience, consistency, transparency and enthusiasm.
God Save your country, God bless Ukraine!

DNY TEPLÁRENSTVÍ A ENERGETIKY

Vážené dámy a pánové,
jsem rád, že jste přijali naše pozvání a dorazili zase po roce na naší tradiční konferenci, kterou je mi ctí krátkým, politicky korektním vystoupením zahájit.
Můj oblíbenec Jára Cimrman by řekl: „Zima byla letos opět mírná, léto horké, ale nikoli suché. Stav dobytka oproti minulému roku nezměněn. Méně krav, ale více volů… Také sviní je letos dost“. Pravdou je, že zima byla sice po delší době skoro normální, tzn. mrzlo; topná sezóna se nám příjemně protahuje, ale tím výčet dobrých zpráv, bohužel, končí. Zbytek Cimrmanova výroku zcela odpovídá realitě. Do energetiky zasahují klimatičtí heretici, apokalyptici a mocichtiví populističtí politici, kteří hromadně zcela rezignovali na fyzikální a ekonomické zákony a nutí nás přijmout jejich pološílenou víru. Velryby se vrhají na mělčinu, můry se pálí o rozpálenou žárovku a já si připadám jako starý indiánský náčelník Bílý vlas, který vsedě za zpěvu táhlých a teskných písní čeká na svou smrt. Šedá kůra mozková hromadně emigruje a evropští mandaríni produkují stovky stran totálních krávovin. Ti naši jim sem tam, a řekněme korektně, že jen někteří, zdárně sekundují nebo, v tom lepším případě, brzdí patami. V politice ale hloupost není handicap, říkal již Napoleon Bonaparte. Pro náš případ se ale více hodí Cicerovo: „Není trapnější hloupost, než dutý zvuk krásných a vznešených slov, která však postrádají myšlenku a znalost.“
Valí se toho na nás opravdu hodně a téměř každý (doma i v Bruseli) si přidává své polínko na tu pomyslnou hranici, na které aktuálně hoří nejen česká energetika, ale i ta evropská. V tom nejsme nijak výjimeční. Jednotlivě bychom každou z těch věcí zvládli, ale v součtu pak platí, že stokrát nic umořilo osla. Ono to navíc není „stokrát nic“ a o tom tu bude jistě ještě řeč další dva dny. Program konference perfektně reflektuje nejožehavější témata, novinky, problémy, ale také příležitosti pro náš obor. Tož, snažíme se držet prst na tepu doby. Akorát se bojím, abychom o něj nepřišli… Propagátoři všech smart řešení, decentralizace a dekarbonizace ještě nepochopili, že i nejlepší dojná kráva nemůže být dlouhodobě tažná a že si likvidují zlaté vejce. Neřešíme totiž jak líp, ale jak vůbec!
Od balíčku Evropské komise, který nese v duchu nejlepších sovětských tradic název „Čistá energie pro všechny Evropany“, jsem nic pozitivního neočekával, a tak nejsem překvapen ani zklamán. Co mě naopak příjemně překvapilo je fakt, že alespoň Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny sebral odvahu a k Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou poslal minulý týden do Bruselu takzvanou žlutou kartu. Věřím, že tentokrát nezůstaneme sami a těch karet bude více. Rozum v této bitvě nezvítězí, ale když se budeme hodně snažit nejen my, tak by nemusel až tak dramaticky prohrát. Slušně řečeno, já bych poslal červenou, kdyby taková byla.
Co se týče klimatické agendy, tak nás sice může těšit, že jsme spolu s Nizozemím, Chorvatskem a Rumunskem postoupili do semifinále soutěže o to, kdo ratifikuje Pařížskou dohodu jako poslední, ale to nám v praxi moc nepomůže. I kdybychom vyhráli a ratifikovali ji jako poslední. Spolupráce s Ministerstvem životního prostředí byla nicméně v oblasti vyjednávání o novele směrnice o emisním obchodování velmi dobrá a profesionální. Ještě však nejsme za cílovou páskou a věřím, že MŽP nepodcení ani závěrečná jednání v rámci trialogu, která nás čekají a výsledná podoba směrnice bude pro teplárenství přijatelná. Mrzí mne, že na poslední chvíli účast na naší konferenci odřekl ministr Brabec a přišel tak o nezprostředkovanou a štěpnou diskuzi k řadě palčivých témat, která se týkají jeho resortu. Nemyslím, že měl strach. Měl určitě něco důležitějšího. Snad příště…
Klíčovou aktuální agendou je příprava BREF pro velká spalovací zařízení, kde se má klíčové jednání členských států konat ještě v tomto týdnu. Požadavky zejména v případě hnědého uhlí jsou v některých případech nastaveny zcela nerealisticky a likvidačně s cílem využívání tohoto paliva v EU definitivně potlačit. Uvidíme, zda se s tím podaří ještě něco udělat. Pokud ne, tak do budoucna zřejmě nebude problém s nedostatkem paliva, protože málokdo ho bude umět spálit a současně vyhovět všem těmto nesmyslným požadavkům. A to jsme se báli, že uhlí bude málo…
V oblasti ochrany ovzduší také stále netrpělivěji čekáme na transpozici Směrnice o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení do tzv. „emisní vyhlášky“, což trápí zejména menší teplárny, protože nevědí, jaké investice mají připravovat. Teplárny a závodní energetiky v ČR od roku 2013 vynaložily na zlepšování ovzduší již 19 miliard korun a další značné prostředky nepochybně ještě vynaloží. Potřebují však alespoň znát požadavky s přiměřeným předstihem a ne až zpětně po provedení investic. To, co předvádí byrokrati není zločin; to je chyba!
Na domácí půdě jsme loni zaznamenali jeden důležitý úspěch a jeden neúspěch; oba v resortu Ministerstva životního prostředí. MŽP se rozhodlo stáhnout antifosilní zákon a bohužel i nový zákon o odpadech. Že je antifosilní zákon nebetyčná pitomost jsme věděli. Že je ale zákon o odpadech až takovým problémem pro zelené lobbisty jsme netušili. Letos snad alespoň některé dílčí pozitivní změny přinese teplárenství novela stavebního zákona a zákona EIA, které jsou již v legislativním procesu. Podařilo se dotáhnout notifikaci podpory pro kogenerační zařízení uvedená do provozu od 1. ledna 2016 a doufám, že brzy bude dotažena i ta poslední chybějící notifikace. Všem, kteří se na tom podíleli moc děkuji. Bylo to na hraně! Tím však bude podpora kombinované výroby elektřiny a tepla vyřešena jen do roku 2020, takže musíme pomalu začít pracovat na notifikaci podpory po tomto roce. Třeba i s cílem podporu navýšit, aby tak byla naplněna Státní energetická koncepce a teplárenství přežilo do doby, kdy se nutně musí stát dramatickou komparativní výhodou v jinak rozbouřeném evropském energetickém moři.
Celkově je situace nejen v teplárenství, ale v celé energetice velmi obtížná a kdo ještě není v červených číslech, měl by být akcionáři veleben a chválen. Na Úřadu vlády však naše výroční zprávy zřejmě už delší dobu nečtou, jinak by těžko mohli navrhovat sektorovou daň pro energetiku. Vladimíre, Vladimíre, jako komisař jsi škodil přece jenom míň… Ve Výkonné radě se teď poměrně intenzivně zabýváme otázkou, jak přežít příští 2 až 3 roky, které budou zřejmě kritické. Některé odpovědi na tuto otázku by měla poskytnout i tato konference.
Vážené dámy a pánové, rád bych skončil optimisticky a proto si na závěr dovolím shrnout alespoň některé důvody, které nás mohou k určitému optimismu v delším období opravňovat. Především Energiewende v Německu se dostává do stále větších potíží a zdá se, že nebude pokračovat zdaleka tak rychle, jak se ještě před rokem či dvěma předpokládalo. To by v kombinaci s vyřazením části elektráren z provozu kvůli zpřísnění emisních limitů a rozdělením Německo-Rakouské obchodní zóny mělo vést k určitému zotavení cen elektřiny, zejména v době kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Bylo by proti zdravému rozumu prodávat elektřinu vyrobenou vynuceně při výrobě tepla ve vysokoúčinných kogeneračních provozovnách pod provozními náklady.
Elektrizační soustava bude v souvislosti s decentrální výrobou z obnovitelných zdrojů také vyžadovat více služeb, které mohou teplárny poskytnout. Věřím, že po volbách se nám také podaří alespoň částečně pohnout se stávající diskriminací velkých zdrojů v oblasti úhrady externalit, tedy emisí CO2 i klasických znečišťujících látek.
V dotačním programu Ministerstva průmyslu a obchodu se podařilo prosadit některé významné pozitivní změny a již v řádu dnů by mělo odstartovat přijímání žádostí z II. výzvy, která je v objemu 2,5 miliardy korun. Minimálně na tolik potřebné rekonstrukce parních sítí by tedy měl být peněz dostatek a doufám, že si o ně nebudete bát říci a že o ně vaší pasivitou jako obor nepřijdeme.
Pár témat na pět konferencí. Jsme tu ale dnes většinově více nadšenci a technici než zlatokopové a neználkové a i proto jsem přesvědčen, že problémy vyřešíme. My to zvládneme!
Přeji Vám úspěšnou a obohacující konferenci a jsem rád, že jsem tu zase s Vámi.
[spritesfeed]