Vyberte téma, které Vás zajímá

Jaký je váš vztah k poradci prezidenta Martinovi Nejedlému?

Pamatuji si ho jako skvělého volejbalistu. Potkali jsme se u Miloše Zemana na Vysočině. Máme některé společné přátele. Občas jsme se scházeli. Martin ví, že se v mnoha věcech a názorech rozcházíme. Třeba v Zemanově proruské a pročínské politice. Nikdy jsem taky nebyl přizván na žádnou se Zemanových zahraničních misí. Byl jsem mu na narozeninách. Obyčejná lidská slušnost. Asi jako když Dominik Duka blahopřál všem předsedům politických stran, kteří překročili 5%. Znám jeho ženu, děti, švagrovou i švagra. O našem současném vztahu nepřemýšlím. Stojíme proti sobě. Každý na jiné straně sítě. Naprosto profesionální postoj.

Co vaše trafika v teplárenském sdružení?
Předsedování Výkonnému výboru Teplárenského sdružení České republiky je neplacená funkce. Studoval jsem strojařinu a na ní také energetiku, za komunistů jsem pracoval ve firmě Automatizace a mechanizace OKD, v Energoprojektu a po revoluci jsem v energetice podnikal. Na rozdíl od mnohých jsem nic neprivatizoval, neukradl, neměl jsem žádné kamarády z gymnázia, kteří by mě založili, půjčil si 20 tisíc korun a se svými kolegy začal z nuly. Jsem hrdý na to, co jsme dokázali, kolika lidem dali práci a kolik odborníků vychovali. Z 28 polistopadových let jsem patnáct let pracoval a podnikal v energetice a jen třináct byl politikem, z toho 7 vrcholovým. Moje současné postavení v byznysu je výsledkem mého občanského povolání, znalostí, zkušeností, nikoli trafika pro vysloužilého politika. Samozřejmě, že znalost evropského a světového prostředí a kontakty jsou moje přidaná hodnota. I když jsou podobné ankety někdy zavádějící, po odchodu z politiky jsem byl hodnocen z hlediska vlivu na energetiku na Slovensku v první desítce, v Česku v první pětce.
Kopete za ruský plyn?
Nerozumím otázce. To jako jestli jsem „ruský šváb?“ Ten, kdo sledoval mou zahraniční politiku v opozici i ve vládě se tomu musí smát. Myslíte, že se v Kremlu líbilo, když jsem prosazoval americkou základnu v Brdech? Víte, že jsem zakladatelem tradice Dnů NATO v Mošnově? Že by mě G. W. Bush pozval do Oválné pracovny jako proruského premiéra? 12. březen 1999 (vstup do NATO) je pro mne dramaticky významnější datem než 1. květen 2004 (vstup do EU). Jako podnikatel v energetice jsem 15 let jezdil po celém světě. Mnohokrát jsem byl na Ukrajině i v Rusku. A jako premiér jsem se zasazoval o diverzifikaci dodávek plynu, abychom nebyli fatálně závislí pouze na tom ruském, případně norském. Byl jsem přítelem Viktora Juščenka, velkého ukrajinského vlastence a setkal se několikrát s panem Milinkievičem, běloruským opozičním vůdcem. Když jsem coby předseda Evropské rady řešil v roce 2009 plynovou krizi, mohl jsem tehdy s premiérem Putinem jednat jako rovný s rovným, protože jsem hovořil za půlmiliardovou EU. Posílal jsem vojáky do bojových i mírových misí NATO a musel chodit na pohřby těch, kteří za to zaplatili životem.
V rámci EPH jsem z pozice odborného ředitele a člena představenstva společnosti Eustream v Bratislavě odpovědný právě za nové, rozvojové projekty, které měly do Evropy přivést plyn z alternativních nalezišť. Kdo Vám tohle mohl namluvit. Přečtěte si prosím mou knihu, kterou si můžete stáhnout zdarma, nebo některé texty z posledních let, které budou na mých stránkách a dokumentují mé dlouhodobé postoje a činy.
Jak to bylo s vaším angažmá v armádě a se vzděláním?
V roce 1971 mi nebylo z politických důvodů umožněno studovat normální střední školy v regionu, a tak jsem jako alternativu k učebnímu oboru zedník nastoupil – jako žák – na Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Opavě. Ve 14 letech, o rok předtím, jsem neprošel zdravotní prohlídkou ve Vojenské nemocnici v Olomouci, tehdy s cílem dostat se na pilotní školu, takže mi studium na VGJŽ nabídli. Otec, tehdy ve velkých problémech, mne přesvědčil, že musím mít maturitu a slíbil, že mne po maturitě vyplatí. To nakonec nebylo potřeba. Vojenské gymnázium jsem ukončil s vyznamenáním, ale už v průběhu maturitního roku 1975 jsem byl, opět z politických důvodů, z dalšího vojenského studia vyloučen s možností maturitu dodělat ještě v Opavě. Nestal jsem se tedy nikdy profesionálním vojákem.
Po peripetiích jsem se dostal na inženýrské studium na civilní vysoké škole. Absolvoval jsem strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně v oboru přístrojová, regulační a automatizační technika. Po ukončení vysoké školy jsem jako tzv. absolvent nastoupil jednoletou vojenskou prezenční službu v Jemnici u rámcového dělostřeleckého pluku.
Zveřejníte před volbami svůj zdravotní stav?

Ano, viz kategorie Zdravotní Stav. Lidé mají právo znát zdravotní stav lidí, kteří mají jejich osudy v rukou; určitě, nebo především vrchního velitele ozbrojených sil – prezidenta republiky. Až se něco skutečně stane a prezident bude muset rozhodnout, tak musí všichni věřit, že rozhoduje člověk na vrcholu fyzických a psychických sil a nejenom podle svého vědomí a svědomí jak je v Ústavě.

Vlastníte solární elektrárnu?

Žádnou solární elektrárnu, vyjma pár panelů na střeše mého vlastního domu, jsem nikdy nevlastnil a ani nevlastním. Jde o nesmysl. Pokud chcete hledat ty, kteří vydělali na solárním boomu, musíte hledat jinde. Naopak lze dohledat, že už jako senátor jsem podporu obnovitelných zdrojů opakovaně odmítal. Po mém odchodu z vlády a po nástupu vlády úřednické to byl právě Jan Fischer, který měl povinnost zákon změnit a měl pro to od nás s Jiřím Paroubkem relevantní podklady. Úřednická vláda na naše upozornění, že lze situaci řešit z vysoka kašlala. Výsledný efekt, minus 250 – 300 miliard! Strašné. Dávat mi to za vinu je nejenom sprosté, ale i nezákonné.

Jste antisemita? Jaký je váš vztah k Izraeli?
Mám velmi dobré vztahy s řadou izraelských politiků, včetně premiéra Benjamina “Bibiho” Netanjahu. Měl jsem rád i nedávno zemřelého prezidenta Šimona Peréze. Mnohokrát jsem v Izraeli byl. Jako premiér jsem i v EU, poměrně marně, prosazoval větší podporu Izraeli. Izraelci velmi dobře vědí, že ve mně mají dobrého přítele, a mám dobré vztahy i s českou židovskou obcí. Mou oblíbenou knihou je Start up Nation, která popisuje kořeny izraelského ekonomického zázraku. Jsem zřejmě jediným českým, možná evropským politikem, kterému ve Sderotu nad hlavou letěla raketa vypálená z pásma Gazy na Aškelon.
I proto se mě dotkla manipulace s nelegální nahrávkou. V naprosto nezávazném rozhovoru s člověkem, který tam neměl co dělat, jsem naopak chválil Židy za to, že drží své názory, zatímco jiní uhýbají. Tuto pasáž jsem zakončil nešikovnou větou, že tehdejší úřednický premiér Jan Fischer je sice Žid, ale vždycky uhne a souvisí s tím, jakou má povahu a ne jakého je vyznání. Čili to bylo úplně obráceně. A tak to máte se vším. Začal jsem tvrdě v ODS bojovat s regionálními strukturami propojenými s byznysem a začal jsem kromě soupeřů vadit i mým spolustraníkům. Tahle aférka sice nebyla hlavním důvodem mého odchodu z politiky, ale i pro mne poslední kapkou.
Jste proti homosexuálům?

Nejsem a nikdy jsem nebyl. Mám mezi nimi i řadu osobních přátel. Tento hoax vznikl v roce 2010, kdy bulvární noviny získaly nelegální záznam z volné diskuze při focení pro gay časopis Lui Magazín a sestříhaly jej tak, že zcela otočily význam mých slov. Nebyl to rozhovor a ani neměl být. Celá redakce časopisu Lui včetně šéfredaktora se za mě postavila, a tato pseudo-kauza se tím pádem rychle zcela vysvětlila. Nicméně už začala žít vlastním životem, někomu se zřejmě hodila a hodí se i dnes. Pomluvy se totiž vždy šíří rychleji než pravda. Každý, kdo si tu nelegální nahrávku poslechl celou, tak mi dá za pravdu a omluví se mi. Je to sprostá lež.

Více informací

Co Váš konflikt s fotografem a novináři?
K této politováníhodné události došlo v říjnu 2008, když jsem po krajských volbách vezl svého, tehdy teprve ročního syna Nicolase v kočárku. Syn tehdy zrovna usnul a najatý bulvární fotograf se naprosto bezskurpulózním a agresivním způsobem snažil pořídit jeho fotky z bezprostřední blízkosti. Bleskání jeho fotoaparátu syna vzbudilo a já jej proto od něj odstrčil. No možná, že „odstrčil“ je poněkud mírné. Měl jsem obsazenou pravou, tedy lepší ruku držením kymácejícího se kočárku a levou, volnou rukou jsem ho praštil. Je to jedna z mála věcí, o které vím, že se za ni nikdy neomluvím. Určitě bych dnes podobnou situaci řešil jinak, ale jako otec jsem se nemohl zachovat jinak. V některých zemích je přísně zákonem zakázáno fotit děti, i kvůli pedofilii. Byla to provokace přes čáru. Politicky mi to sice uškodilo, ale věřím, že podobně by v této situaci bránil své dítě každý skutečně milující táta. I politik, i když to zní překvapivě, je člověk a rodič.
Rodina pro mě i v prezidentských volbách zůstává absolutní prioritou. Očekávám další podobné provokace a přizpůsobili jsme tomu proto i celý můj harmonogram a pravidla. Mám podporu nejen manželky, ale všech dětí. Jenom pro pořádek, mám čtyři děti a čtyři vnuky.
Ačkoli mívám proti práci některých novinářů výhrady, tak Topolánek model 2017 je jiný než Topolánek model 2007. Jsem klidnější a necítím už potřebu psát novinářům ostré kritické SMS a pokud nepůjde o útoky na mou rodinu, tak nepochybně vydržím i všechny podpásovky. Jsem taky starší a zkušenější. Jak říkal Masaryk, rozčilení není program, a já jsem připraven na roli důstojného prezidenta.
Jste placený miliardářem Křetínským?

Další nesmyslný hoax. Teprve nyní rozjíždím fundraising přes transparentní účet u České spořitelny, přičemž mi přispívá řada lidí, často symbolickými a přátelskými částkami. Každé si nesmírně vážím. Snad se pochlapí i lidi, kteří skutečně peníze mají a pošlou mi je, podobně jako mým soupeřům. Snad mi peníze pošle i Daniel Křetínský. EPH je ale striktně apolitická, má svou filantropickou politiku, zahraniční vlastníky a já podporu firmy vylučuji. Přesvědčit se můžete ostatně sami.

V Toskánsku vás nachytali na setkání s lobbisty…

Je mi trapné vysvětlovat pořád dokola něco, co se nestalo. Vysvětlovat by měl spíše ten, kdo toto přitroublé kompro u Randáka objednal a zaplatil, pro koho to Randák nezákonně (a nebylo by to poprvé; vzpomeňte causu Savoy, kdy se snažil také ovlivňovat prezidentské volby) provedl a zveřejnil. Vás nezajímá, komu a proč záleželo na diskreditaci premiéra? Mýtus o setkání s lobbisty by byl až směšný, kdyby mi svým způsobem nezničil politickou kariéru a nevypálil cejch klientelisty. Jezdil jsem do Toskánska na rodinné dovolené několik let, protože se mi tam líbilo a nebyl jsem sám. Všichni ti lidi, kteří jsou zachyceni na molu v Porto Santo Stéfano se mohli stejně tak potkat v Praze a nebyla v tom žádná konspirace. Setkání bylo náhodné, i když mi to dnes nikdo neuvěří. Do Toskánska od té doby nejezdím. Jezdím jinam. Když Andrej Babiš některé lidi včetně mne označuje za korupčníky, tak vám garantuji, že jsou to ti, kteří se nenechali korumpovat od něj. Nebyl na to zvyklý.

Nepřijde vám ostudné, že vás v Berlusconiho vile vyfotili nahého?

Nikdy mě nemohli vyfotit v Berlusconiho vile, protože jsem v ní nebyl. Pokud máte na mysli ten bungalov s bazénem zastíněným plachtou, tak tam jsem byl na pozvání na rodinné dovolené. Abych měl soukromí a odpočinul si. To se tedy opravdu podařilo… Mimochodem, je to mezi státníky celkem běžná praxe. Dodnes si myslím, že to byla částečná fotomontáž. Opaloval jsem se 1,5 km od civilizace v domnění absolutního soukromí. Můj syn tam třeba tehdy začal chodit. Ostudné je, že vám přijde normální, že někdo tak brutálním způsobem naruší něčí soukromí. Ostudné je, že na tuto záměrnou politickou provokaci skočila i některá seriozní média. Svým způsobem jsem asi první známou českou obětí „fake news“ neboli, jak se postaru říká, „černé propagandy“. Mnozí čeští i zahraniční herci, zpěváci a další na tom vysoudili slušné peníze. Přes všechno, co si myslíte o politicích, jsou to taky lidi. S přednostmi i chybami. Reality show není můj šálek čaje. Moc se mě to dotklo, ranilo mne to a stydím se více než za sebe za všechny, kteří se tím vážně zabývají. Představte si, že vás někdo nafotí s manželkou v ložnici a bude to pouštět chlapům v hospodě.

Podporujete přímou volbu starostů a hejtmanů?

Ve světě existuje jak přímá, tak i nepřímá volba. Je dána tradicí, zvyklostmi a nevypovídá nic o míře demokratičnosti té které varianty. Já jsem nicméně velice konzervativní a říkám, že to, co aspoň trochu funguje, se nemá měnit. Každá změna je většinou k horšímu. My jsme tu chybu udělali, když jsme zřídili čtrnáct krajů, a dnes tak existují krajské instituce ve všech krajích a je to neskutečně nákladné. Jestli to lidé v krajích chtěli nebo ne není podstatné. Nic to totiž nevypovídá o tom, jestli je ten systém efektivní. A on samozřejmě není. A to říkám s vědomím, že jsem jako politik po změnách mnohdy účelově volal a byl jsem přesvědčen, že jsou v pořádku. Ale teď nejsem politik, nekandiduji za žádnou politickou stranu a nejsem odpovědný za praktický výkon vládnutí. A nebudu ani jako prezident, čili do této věci nebudu mluvit. Prezident má v ústavním systému zcela jinou roli. A tuhle roli jsem rozhodnutý plnit. Obecně platí, a známe to třeba z Francie, že kohabitace, tedy různá ideová orientace prezidenta a parlamentu je složitá a vede k velkým tenzím. Dovedete si představit, že starosta bude třeba slušný a oblíbený sociální demokrat a v zastupitelstvu bude mít většinu Okamura a ANO?

Dohodl jste se s prezidentem Zemanem?

Další z řady zcela absurdních hoaxů. Na čem ? Že ho pošlu do zaslouženého důchodu ?

Chcete vystoupit z EU?
Nechci, ale současná podoba EU není udržitelná. Musí se reformovat. Více o tématu v mém textu k Brexitu.
ČR také musí hrát v EU daleko aktivnější roli. U nás de facto převládají vůči EU dva postoje: buď servilně přijímat vše, co přichází z Bruselu, nebo za bukem kverulovat. Obojí je špatně. Musíme hájit naše národní zájmy, musíme jednáním s jinými státy hledat blokační menšinu, abychom zabránili prosazení věcí, které nechceme, a kvalifikovanou většinu k prosazení toho, co chceme. Jako bývalý premiér a předseda Evropské rady mám z jednání v EU zkušenosti, které bych využil i jako prezident, protože hlava státu spoluutváří zahraniční politiku a může se z titulu své funkce jednání Rady i účastnit. Mou nespornou výhodou je, že se nemusím v Bruselu představovat. Czexit je v této chvíli geopolitickým i ekonomickým nesmyslem. Z jedoucího vlaku, který jede bez strojvůdce z kopce se nevyskakuje. Tahejme s ostatními za záchrannou brzdu, vyhlížejme klidnou rovinu, kde vlak zbrzdí a mluvme s lidmi v tom vlaku, co s tím budeme dělat dál. EU vykazuje všechny symptomy „Pádu říše římské.“
S tím souvisí i otázka přijetí eura. Euro jako téma se nám vrací spíše jako domácí téma a slouží jako agresivní klacek pro nálepkování příznivců a odpůrců zavedení. Je to na vážnou a seriózní debatu. Pokusím se bez udání váhy seřadit několik argumentů proti. Nejdříve ty spíše ekonomické. Při dnešních diskuzích o tom, zda nebo kdy má smysl vstupovat do eurozóny, jde obvykle stranou zásadní problém rizika kurzového vývoje při plnění takzvaného maastrichtského kurzového kritéria. Slovenský příběh pobytu v ERM II přinesl dvojí revalvaci s drastickým posílením měny z 38,5 SKK/EUR na 30,1 SKK/EUR, tedy o více než čtvrtinu během dvou a půl roku. Členství v eurozóně neznamená ekonomickou prosperitu. Hospodářský růst v zemích Eurozóny nedosahuje hodnot zemí mimo ni. Přijetí eura by automaticky znamenalo naplnění Evropského stabilizačního mechanismu a ručení za cizí dluhy. Evropská měnová unie by se měla přejmenovat na dluhovou. Pouze 4 státy (a jen Lucembursko ze zakládajících) naplňují Pakt o stabilitě a růstu, na hraně je Slovensko. Fiskální nedisciplinovanost je jednou z hlavních barier. EMU dnes nepředstavuje optimální měnovou oblast. Nyní ty argumenty ostatní.
Měnová unie bez státu je z podstaty nestabilní projekt. Měna bývá důsledkem vzniku státu, nikoli jeho příčinou. Je někde na cestě politická unie? Jednotný evropský stát? A pokud i ano, chceme být jeho součástí? A měl by vůbec podporu jiných, byť jen v samotné eurozóně? Myslím, že ne. Vlastní měnová politika je jakýsi „tlumič“ hospodářských šoků. Má je zmenšovat, a vyhlazovat tak ekonomický cyklus. Zabraňuje tomu, aby ekonomický pokles odnášeli lidé v nižších příjmech a nezaměstnanosti více, než je nutné. Ta domácí to skrze ČNB dělá a nedělá to zle. Ztrátu vlastní měnové politiky v kontextu chování ECB vidím jako negativum. Nejvíce jsou ke vstupu tlačeny země, které jsou natolik měnově a ekonomicky stabilní, že vstup nepotřebují. Nejvíce po vstupu toužily země, které samy potřebovaly pomoc. Sami si odpovězte, kam patří Česká republika. Pokud sami stabilitu neudržíme, byli bychom v Klubu nová „škodná“.
Chybí nám vlastní emotivní europříběh. Pobaltí euro bralo jako geopolitickou a bezpečnostní pojistku proti Rusku a za permanentně fixované kurzy svých měn i kvůli tomu zaplatilo ohromnou ekonomickou cenu. Slovinsko se chtělo odříznout od západního Balkánu a „zabetonovat“ Dzurindovy reformy. Německo výměnou silné marky za slabší euro získalo vyšší konkurenční výhodu pro své producenty a exportéry. Jižní země (Itálie, Francie, Španělsko) získaly méně inflační a stabilnější měnu než byla jejich vlastní před zavedením eura. A ti, kdo byli navázáni na německou marku dávno před eurem (Rakousko či Holandsko), prostě po vzniku eurozóny dál zůstali napojeni na Frankfurt, jen budovu Bundesbanky vyměnili za budovu ECB. Naše historie svědčí o měnové stabilitě napříč politickými režimy a vládami a udržení koruny jako názvu platidla nepřetržitě od rakousko-uherského císaře Františka Josefa až dodnes. Bez ohledu na totality a hrůzy 20. století. Domácí skepticismus k euru je naším autentickým českým příběhem.
Dánové mají fixní kurz k euru (měli i dříve k marce), a fakticky tak „nakupují“ měnovou politiku z Frankfurtu. Mají vlastní bankovky a mince, ne vlastní měnovou politiku. Platí tu „skandinávský paradox“: Dánové mají po referendu v roce 2000 vyjednanou výjimku na zavedení eura, a přitom vlastní měnovou politiku nedělají a nedělali ani před eurem. Švédové výjimku nemají (jen se po svém odmítnutí eura v referendu 2003 snaží neplnit kritéria a nevstoupit), a přitom autonomní měnovou politiku používají. My bychom se měli ve vlastním zájmu držet švédského příkladu.
Eurozóna zatím nepřinesla ani rychlejší bohatnutí svých členských zemí, ani jejich strukturální sbližování. Spíše naopak. Skutečně silným měřitelným důsledkem eura je nižší a méně proměnlivá inflace. Tohoto cíle bez problému dosahujeme s vlastní měnou. Bonus nižších úrokových sazeb kvůli euru u nás též neplatí, umíme žít i se sazbami pod úrovní eurozóny. Neplatí, že euro prohloubí naši obchodní výměnu se zeměmi stejné měny, když jako jedna z mála zemí světa máme kromě rostoucího zahraničního obchodu neustále v čase narůstající obchodní přebytek (!) s Německem. Mikrovýhody eura na úrovni podniků existují, ale jsou bohužel vykoupeny zmíněnými makronáklady. Ty neklesají a jejich konečná výše a struktura je neodhadnutelná. Diskuze o uvedených parametrech je smysluplná v čase a bez emocí. Jsme zváni ke stolu, kde je všechno snězeno, vypito a shání se někdo, kdo to zaplatí a umyje nádobí. Mé dlouhodobé přesvědčení je tedy euro ne!
Proč kritizujete Miloše Zemana?
Odděluji osoby od funkce a jejich vykonávání. To znamená, že já nekritizuji Miloše Zemana, já kritizuji kroky prezidenta republiky. S Milošem Zemanem jsme se v politice de facto míjeli, protože když on odešel, tak já jsem do ní naopak přicházel, protože do vrcholné politiky jsem vstoupil tak trochu nečekaně v prosinci 2002 zvolením předsedou ODS. Vždycky jsem ho uznával jako člověka, který přivedl ČR do NATO, zprivatizoval banky, který byl výraznou osobností polistopadové éry a skvělým řečníkem. Jeho poslední kroky jako prezidenta republiky ale kritizovat musím, a byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat. Prezident má společnost sjednocovat, nikoli rozdělovat. Miloš Zeman se moc chtěl stát českým Charlesem de Gaullem či Šimonem Peresem, a já jsem mu to přál jako člověku, který byl významnou osobou polistopadového vývoje naší země. Jeho poslední politické kroky jej ale přivedly do situace, kdy se blíží spíše jiným historickým postavám. Opravdu nechci, abychom si ho pamatovali jako někoho, kdo znásilňoval ústavní řád, porušoval ústavní zvyklosti nebo se choval podbízivě k Rusku a Číně. Tam hledejme obchodní příležitosti, ne vzor. A také chci, aby si odpočinul.
Z faktu, že jsem přišel do velké politiky fakticky až v roce 2003 mimo jiné vyplývá, že jsem nebyl u privatizace let devadesátých, ani u podivného obsazení IPB vládou Miloše Zemana, dokonce ani u divoké privatizace dolů, hutí, Unipetrolu a zbytku státní podnikové flotily vládami ČSSD. Když jsem přišel k vládnímu stolu, tak bylo všechno snězeno a vypito a od nás se čekalo, že zaplatíme útratu a umyjeme nádobí. Kecy o klientelismu si vymýšlejí lidé jako je Andrej Babiš, který si i ve snězeném krámě našel svou Setuzu a ČEPRO, které chtěl dlouhodobě ovládnout a tvrdě narazil. I proto šel do politiky a výsledek se brzy dostavil. Ústeckou Kratolii, jediného konkurenta na trhu jeho PREOLu nechal zavřít a výpadek dodávek do jím řízeného státního podniku ČEPRO okamžitě nahradil produkcí ze svého PREOLu. A do toho si navíc nechal schválit Parlamentem navýšení podílu metylesteru řepkového oleje v naftě, dotace na řepku a zelenou naftu. Krásný příběh. Zdaleka ne jediný. Proto se bojí a proto křičí po náměstích. Jeho výkřiky o nejzkorumpovanější vládě a nejzkorumpovanějším premiérovi jsou směšné a nezákonné.
Na internetu se objevila informace, že jste rozkradl důchodový fond?

Žádný takový fond jsem nejenom nevykradl, ale naopak jej s mojí vládou vytvořil. Konkrétně jsme rozšířili jeho využití i na financování budoucí důchodové reformy. Důchodový systém byl sice od roku 2009 v deficitu, příčinou byla nepochybně světová hospodářská krize, za kterou jsem opravdu zodpovědný nebyl (byť si to možná někteří mohou i myslet). I během této krize jsme navíc trvale navyšovali důchody dle zákona jako jediný mandatorní výdaj. Na seniory jsme mysleli i z krátkodobého pohledu. Konkrétně v roce 2007 vzrostly reálné důchody podle údajů ČSÚ meziročně o 4 % a v roce 2009 dokonce o 6,1 %. Přitom v letech 2014 až 2016, za vlády ministra financí Andreje Babiše a ministryně Michaely Marksové, se důchody nejvíce reálně zvýšily o 2,1 % (v roce 2015). A to letos máme růst HDP 4,5 %, zatímco v roce 2008 už nastoupila světová ekonomická krize.

Jaký je váš vztah k Marku Dalíkovi?
Marek byl kamarád a spolupracovník. Lyžovali jsme spolu, hráli tenis. Měl jsem ho rád. Mám ho pořád rád. Do roku 2006 se podílel na mém tehdejším úspěchu. Na Úřad vlády ČR nikdy nenastoupil. Zajišťoval pro mě něco, čemu se říká spin doctoring. To znamená, že mi psal klíčové projevy a připravoval se se mnou na debatní pořady, v nichž jsem byl většinou úspěšný. Stal se autorem vítězných kampaní, za které jsem převzal odpovědnost. U toho si dělal svůj byznys. Vše, co vydělal, řádně zdanil. Stokrát to zkontrolovali. Spousta mýtů a démonizace jeho vlivu začala s opoziční politikou Jiřího Paroubka. Pokud by někoho z vás skutečně zajímalo, jak to bylo s causou Pandury, za kterou byl Marek Dalík odsouzen, otevřete si text „Hon na čarodějnice začal rituální popravou.“

Hon na čarodějnice začal rituální popravou

Podklad pro svědeckou výpověď svědka Mirka Topolánka v cause  Pandury, Městský soud v Praze, 21.8.2014
Chronologie
  • dědictví vlády Mirka Topolánka po předchozích třech vládách (Špidla, Gross, Paroubek) – Gripeny versus F16, Tatry, Pandury, protiraketová obrana => vitální zájem USA + nově Westinghause s dodávkami pro Temelín
  • po volbách 2002 rozhodla Špidlova vláda o pronájmu nadzvukových stíhaček Jas-Gripen od švédské společnosti Saab, zastupované spol. BAE.  Bílý otec ve Washingtonu byl samozřejmě s rozhodnutím nespokojen – výsledkem byla protikorupční šetření ve všech zemích, kde se BAE prosadilo, většinou s prokázáním korupce, vyjma ČR. Řečnická otázka: Proč ne v ČR? Chybí zadání?
  • 2002 – návštěva Jaroslava Tvrdíka v USA – jednání mimo jiné o projektu protiraketové obrany. O čem dalším asi tak JT jednal, když již
  • v prosinci 2002 si rakouská firma Steyr, dodávající poté do Česka obrněné transportéry Pandur,  ještě před vypsáním výběrového řízení na armádní zakázku s opcí za cca 24 miliard kupovala lobbing u českých politiků. Za provizi až 1,4 miliardy si nechala domlouvat schůzky s lidmi z vlády, parlamentu i armády. Smlouvu mezi Steyrem a „konzultantem” Janem Vlčkem, která byla podle bodu 6 přísně tajná podepsali zástupci Steyru a Vlček tedy již v prosinci 2002. Rok na to Špidlova vláda  oznámila, že česká armáda potřebuje nové vojenské transportéry, a rozjela se „zakázková mašinerie”. Ve smlouvě se mimo jiné praví: „Jan Vlček do února 2003 zařídí následující setkání: schůzku mezi Steyrem a ministrem vnitra Grossem, ministrem průmyslu Rusnokem, náčelníkem generálního štábu generálem Štefkou, nebo náměstkem ministra obrany Škopkem.” Vlček a jeho lidé měli podle úmluvy se Steyrem v případě úspěšného vyjednávání získat provizi až ve výši sedmi procent z ceny zakázky. Spolupráce Steyru s ním po pár měsících skončila. Vlček říká, že to bylo z jeho iniciativy, neboť prý vytušil, že Steyr chce jít cestou uplácení politiků: „Viděl jsem, že se ten celý příběh ubírá jinou cestou.” V memorandu o ukončení spolupráce se však píše o tom, že Vlček nesplnil požadavky Steyru, mimo jiné nezajistil schůzky s klíčovými politiky. Nabízí se zde srovnání osudu pana Vlčka s osudem Marka Dalíka. Ten se měl údajně pokusit o podvod tím, že sliboval něco, co nemohl ovlivnit. Byl zadržen a dokonce padla žádost o uvalení vazby. Pan Vlček slíbil totéž, nejen údajně. Existuje o tom psaná smlouva. Pan Vlček smlouvu nesplnil, slíbil tedy něco, co nemohl ovlivnit. V kontextu dnes projednávaného tzv. podvodu Marka Dalíka mně připadá prokázaný a zdokumentovaný podvod pana Vlčka neskutečný. Proč to nikdo nevyšetřoval a nevyšetřuje? Není na to zadání? Rakouští zbrojaři si pak rychle našli někoho, kdo jim politiky, o které stáli, přivedl. Novým lobbistou jejich společnosti se stala česká firma PAMCO v čele s vlivným podnikatelem Pavlem Muselou, velmi dobrým přítelem Stanislava Grosse.
  • 14.-19. července 2003 – PM Špidla ve Washingtonu, kartáč od Bílého otce,  poté  velmi rychlý spád  ve všech  projektech vč. KOT (kolových obrněných transportérů)
  • září 2003 – návštěva nového MO Miroslava Kostelky v USA – jednání mj. o protiraketové obraně
  • 26. listopadu 2003 – Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) souhlasila s plánem  Ministerstva  obrany  pořídit  240  nových transportérů
  • únor – červenec 2004 – připravena zadávací dokumentace, proveden audit upozorňující na značná ekonomicko-právní rizika a vybrána poradenská společnost Pricewaterhouse Coopers
  • 13. dubna 2005 – Vláda   Stanislava   Grosse (ČSSD)  schválila záměr nákupu 240 transportérů. Krátce nato vypsala výběrové řízení. Nabídku předložilo celkem 7 společností, do druhého kola postoupily americký BAE Systems, finská Patria, rakouský Steyr-Daimler-Puch (součást americké General Dynamics) a německý Rheinmetall. Ve finále zůstaly finská Patria a rakouský Steyr.
  • 25. ledna 2006 – Vláda Jiřího Paroubka (rovněž ČSSD – jak dojemná kontinuita) rozhodla, že transportéry nakoupí od společnosti Steyr za 23,6 miliardy korun. Proti kroku protestovaly společnosti Patria i další neúspěšný účastník tendru italská Iveco Fiat. Hodnocení nabídek již tehdy provázela spekulace o nutnosti změnit váhy jednotlivých kritérií, protože při prvním přepočtu to nedopadlo…
  • 12. května 2006 – vedení ČSSD jednalo se zástupci agentury Crane Consulting, Andrejem Surňakem a Jiřím Kryšpínem jejichž zadáním bylo „dovést k úspěšnému konci” jednání s českou vládou o nákupu obrněných transportérů Pandur. Předseda Paroubek s nimi jednal za účasti šéfa Úřadu vlády Ivana Přikryla v pátek 12. května, 20 dní před parlamentními volbami. Agentura Crane Consulting měla historii spolupráce s ČSSD. Pro ČSSD vedla kampaň v parlamentních volbách 2002. V roce 2004 s nimi údajně ČSSD „ukončila spolupráci”. V téže době se klientem Crane Consulting stala firma Steyr, výrobce Pandurů. O tom, že se schůzka Jiřího Paroubka se zástupci Steyru Surňakem a Kryšpínem, týkala zakázky na Pandury svědčí i Viliam Buchert, bývalý redaktor MF DNES, který 12. května 2006 čekal v předpokoji Kramářovy vily na rozhovor s Paroubkem. Od jednoho z účastníků jednání s premiérem se tehdy dozvěděl, že jednání se týkalo nákupu pandurů.
  • 24. května 2006 – dvanáct dní po setkání v Kramářově vile, premiér Paroubek veřejně vyzval ministra obrany Karla Kühnla, aby neotálel s podpisem kupní smlouvy na nákup pandurů.
  • 2.-3. června 2006 – Velká nepříjemnost! Volby do Poslanecké sněmovny nedopadly pro stávající koalici tak, aby si držely pod kontrolou celý proces.
  • 9. června 2006 – končící ministr obrany v demisi Karel Kühnl podepisuje smlouvu o nákupu 199 transportérů s opcí na dalších 35 kusů. Ačkoliv vítězem byla rakouská společnost Steyr-Daimler-Puch Spezialfahrzeug GmbH, „papírovým“ dodavatelem a stranou smlouvy je společnost s ručením omezeným DEFENDIA CZ, česká dcera General Dynamics, což formálně naplňovalo zákonnou podmínku obchodování s vojenským materiálem o zajištění dodávek „českou“ firmou. Jeden z aktérů popisoval historku, která by mohla sloužit jako příklad rčení „všechno souvisí se vším” a být důkazem, že nakonec vše dopadne jinak, než se původně zamýšlelo. Šlo o to, že když ministr obrany Karel Kühnl podepsal onen obří kontrakt na dodávku obrněných vozidel Pandur, ODS byla tehdy hlasitě proti. Steyr je ale zčásti vlastněn americkou společností General Dynamics, a tak se mimo jiné i americké velvyslanectví snažilo, aby tendr nebyl úplně zpochybňován. To je v kontextu pozdějších „svědectví“ minimálně pikantní. Zmírnění kritiky tendru na obrněné transportéry bylo tehdy některými členy ODS vyměněno za příslib, že americká delegace zkoumající možnosti budování části systému protiraketové obrany v Česku přijede do Prahy, teprve až se politická situace usadí. Nevím, se kterou částí ODS bylo hovořeno, ale já jsem to jistě nebyl a to jsem byl předseda strany… A Dalík v takovém postavení, aby s ním někdo tehdy hovořil určitě nebyl.
  • 4. září 2006 – nastupuje 1. Topolánkova vláda s ministrem obrany Jiřím Šedivým – nezávislým nestraníkem. Vláda je přes všechny pochybnosti a poznatky zpravodajských služeb rozhodnuta dodržet smlouvu, provázenou spekulacemi o korupci a na nesmyslně vysoký počet kolových obrněných transportérů (KOT). Nastupuje, tedy aspoň pro mne, roční fáze relativního klidu. Dodržování smluv je a vždy byla pro mne absolutní priorita.
  • 9.ledna 2007 – nastupuje 2. Topolánkova vláda s ministryní obrany Vlastou Parkanovou. ODS si v rámci koaličních dohod vynucuje pozici 1. náměstka, nestraníka Martina Bartáka a přes nechuť ministryně i příslušné portfolio a odpovědnost. Přebírá částečně i portfolio náměstka Kopřivy. V té době už mají příslušní funkcionáři vlády k dispozici celou řadu zpravodajských poznatků o podezření z korupčního jednání sekce vyzbrojování, mj. i v cause Tatry. Přes mé výzvy ministryni situaci personálně a institucionálně řešit k žádným změnám nedochází.
  • Září 2007 – po prvních testech Pandurů ve Vyškově se objevují zprávy, že transportéry testům nevyhověly; Steyr navíc evidentně měl problémy s termínem dodání transportérů. Ministerstvo obrany proto začalo zvažovat, že od smlouvy odstoupí, z důvodů porušení jejich podmínek. Ministerstvo navrhlo termín odstranění zjištěných „neshod“ na 8. listopad 2007. A začíná tanec! Hrozí odstoupení od smlouvy poté, co byly evidentně vyplaceny všechny provize a uspokojeny politické strany. Někdy tehdy přichází do Steyru nový americko-švýcarský management a staří hoši jsou vyhozeni. Někdy tehdy se do celé záležitosti zapojuje i bývalý velvyslanec a zbrojní lobbyista, říkejme mu Viktor Čistič, s pravidelným proškolením od CIA, pan Victor Jackovich, jako poradce General Dynamics Corporation. Vzhledem k hrozící a tušené arbitráži vzniká a tady se dopouštím jisté fabulace plán, který má několik cílů: 1.Odstranit hrozbu naplnění federálního trestního činu korupce americké firmy na třetím území, 2.Odstranit smrtící ohrožení GDC vystavení se zákazu zúčastňovat se veřejných tendrů u zbrojních projektů z předchozího důvodu. (mimochodem, nebylo by to u této firmy poprvé…), 3.Připravit si dobrou pozici pro případnou arbitráž, 4.Odtáhnout pozornost žádoucím směrem, tj. „vrtěti psem“.
  • 26. října 2007 – probíhá tzv. 1.schůzka v Brně o „možnostech adaptace uzavřené smlouvy“. Účastni se i Viktor Uklizeč. Podobný scénář jako v cause Tatry. Dalík, který je na schůzku pozván z blíže neurčeného důvodu potvrzuje obavy zástupců dodavatele. Jak z pohledu důsledného dodržování smlouvy, tak z důvodu šetření podezření z korupce. A je rozhodnuto! Dalík je ideálním terčem následné hry, ať už pro arbitráž, nebo pro nalezení falešného cíle. Žádné korupce se nezúčastnil, takže neexistuje riziko tajné nahrávky tohoto kroku, je vnímán kontroverzně a zatahuje do hry nepřímo i „viníka“ problémů firmy, nepříjemného Topolánka. Netvrdím, že to bylo už tehdy takhle detailně ze strany GDC domyšleno, ale pokládám to za vysoce pravděpodobné. Toto vše v době, kdy firma už ví, že nesplní termín prvních dodávek.
  • listopad 2007 – Podle Steyru byly Pandury již vyrobeny, podle MO však obrana stále čekala na odstranění nedostatků. Hra o čas…
  • 8. listopadu 2007 – tzv. 2. schůzka v Praze U Malířů se stejnými aktéry, s cílem najít východisko ze situace, na které si měl Dalík říct před tlupou lidí otevřeně o úplatek a ze které měl vzejít dokument zvaný MoU (Memorandum of Understanding), který měl signalizovat návrh řešení vzájemného vztahu Dodavatele a Odběratele. (Mimochodem, když tehdy Barták přinesl draft tohoto MoU, tak na schůzce, kde nás informoval o tomto faktu a kde byl určitě Kalousek a Parkanová jsme ho s tím poslali do háje.).
  • 22. listopadu 2007 – Dodavatel informuje MO o své připravenosti k provedení opakovaných kontrolních zkoušek ke dni 1. března 2008, tedy 4 měsíce po termínu dodání.
  • 1. prosince 2007 – se dostal Dodavatel do prodlení ve vztahu ke smluvním termínům a závažným způsobem porušil Smlouvu tím, že nedodal zboží řádně a včas.
  • 7. prosince 2007 – Vláda bere na vědomí informace od MO, že došlo k porušení smlouvy na dodávku transportérů a souhlasí s vypovězením smlouvy se společností DEFENDIA CZ sro.
  • 10. prosince 2007 – Účinnost výpovědi smlouvy uzavřené mezi MO a spol. DEFENDIA
  • 12. prosince 2007 – se dle médií vyjadřuji, že armáda potřebuje transportéry, ale určitě jich nemusí být 199, resp. 240.
  • 30. ledna 2008 – Parkanová předložila vládě návrh dalšího postupu ve vztahu k projektu „Přezbrojení AČR obrněnými transportéry“ a vláda návrh schválila – rozhodla mimo jiné o zahájení dalších jednání se společností Steyr. Na tiskové konferenci jsem sdělil, že pokud by tato jednání nebyla ukončena do 5. března 2008, vláda rozhodne o dalším postupu, velmi pravděpodobně o novém výběrovém řízení! To byla ostatně moje preference. Vláda byla velmi vzrušená, protože se vystavovala celé řadě rizik, které zvolené řešení mohlo eliminovat. Především arbitráž s GDC a potenciálně s neúspěšným finalistou – finskou Patrií, časové zpoždění projektu o řadu let v případě nového zadávacího řízení a tím neplnění našich závazků v rámci NATO, možnost snížení počtu kusů a typů, zkvalitnění provedení a v neposlední řadě snížení investice vzhledem ke stavu veřejných financí. Jednání vlády byly přítomni právníci a rozhodnutí pokládám za správné.
  • 1. února 2008 – Na MO se uskutečnilo jednání zástupců MO a dodavatele transportérů Pandur spol. Steyr.
  • 5. března 2008 – Vláda schválila dosavadní postup ministryně a uložila jí informovat vládu o obsahu Memoranda o porozumění před jeho uzavřením.
  • Březen 2008 – MO rozhodlo, že pod podmínkou úspěšných zkoušek se od Steyru nakoupí 107 transportérů (většina s vyšším standardem výzbroje, tedy z dražší poloviny spektra nabídky).
  • 2. dubna 2008 – vláda souhlasila s MoU mezi MO a spol. DEFENDIA
  • 9. dubna 2008 – Zástupci MO a DEFENDIA podepsali MoU. Podle tohoto MoU proběhnou na základě samostatné dohody zkoušky 2 KOT v nezávislé akreditované zkušebně. Na základě úspěšných zkoušek MO bylo připraveno jednat o uzavření nového smluvního vztahu na 107 KOT.
  • 18. června 2008 – Zástupci MO a spol. Defendia podepsali Dohodu o zkouškách a armáda 2 ks převzala k testům.
  • červen 2008 – Armáda testuje Pandury, zkouškami prošly.
  • říjen 2008 – Velmi aktivní v lobbingu, jak jsem už uvedl byla z české strany firma Pamco. Její šéf, přítel Stanislava Grosse Pavel Musela, se stal v říjnu 2008 obětí vražedného útoku, který sice přežil, ale jeho následkem bylo trvalé poškození mozku. Muselovým koníčkem přitom byla myslivost. Jednoho dne vyrazil v doprovodu zkušeného myslivce na hon, za dodnes nevyjasněných okolností však „spadl“ ze šestimetrového posedu. Otázka, co všechno Pavel Musela ví, tak zůstává nezodpovězená. Očistit svého bratra se přitom snažil i Karel Musela, někdejší zaměstnanec Muselovy firmy Aircraft Industries. Byl přesvědčený, že bratr nespadl z posedu náhodou, ale někdo se ho pokusil zabít. Prý proto, že toho Pavel hodně věděl. Karel Musela se pak celou záležitost rozhodl řešit po svém. Se zbraní v ruce vtrhl do letecké továrny v Kunovicích a zastřelil dva společníky Pavla Musely, i sebe. V případu Pandury jsou tedy i mrtví! Přesto nikdo korupci v tomto případu nešetří a oblbuje veřejnost údajným podvodem Marka Dalíka, ke kterému nedošlo a ani dojít nemohlo.
  • 2. března 2009 – Vláda vyslovila souhlas s uzavřením smlouvy na dodávku 107 kusů kolových obrněných transportérů vč. logistického a výcvikového zabezpečením se spol. DEFENDIA. Cena 14,399 miliardy vč. DPH. I přes pokles objemu zakázky se podařilo vyjednat offsetovou povinnost v původně dohodnuté procentní výši. = 150%, tj. min 18,151 miliard Kč.
  • 13. března 2009 – Náměstek MO Martin Barták podepsal tuto smlouvu.
  • 24. března 2009 – Vládě Mirka Topolánka byla vyslovena nedůvěra a vládla v demisi až do 8. května 2009.
  • 30. září 2009 – Armáda převzala prvních 17 Pandurů
  • 17. února 2010 – MfD uvedla, že zakázce předcházela smlouva o lobbingu u politiků. Zveřejnila rozhovory s bývalými manažery Steyru, kteří hovořili o provizích pro politické strany. Rozhovor vedl tzv. novinář Janek Kroupa, tentýž, který protiprávně omotal Vlastimila Tlustého odposlechem jako semtexem arabskou ženu vstupující do autobusu s dětmi a poslal ho do Sněmovny, aby provokoval premiéra české vlády, tedy mě, k nezákonnému jednání. Podotýkám neúspěšně. Chci pouze vyjádřit můj vztah a důvěru k tomuto … člověku. Dva exmanažeři Steyeru, Wolfgang Habitzl a Herwig Jedlaucnik v souvislosti s rakouským vyšetřováním údajné korupce prohlásili (na záznamu skryté kamery), že v jednáních o smlouvě byli zúčastněni i Stanislav Gross, Karel Kühnl a Martin Barták. Proboha, co by tam v té době dělal Martin Barták? Ten ani sám v té době nemohl tušit, že se z neurochirurga stane českým válečníkem. Gross a Kuhnl popírají, že by se s pány Habitzlem a Jedlaucnikem kdy viděli, pan Habitzl ovšem tvrdí, že se s nimi osobně zná. O úplatku za podepsání smlouvy pak jednali s nějakým „místostarostou Prahy”, “pánem s bříškem.” Praha nemá na rozdíl od Vídně místostarostu, má náměstky primátora. Prvním náměstkem primátora byl v době, kdy se měla schůzka konat, budoucí předseda ČSSD, jistý Jiří Paroubek. Nic zvláštního tím nenaznačuji, pouze hlásím poznatky z veřejných zdrojů.
  • 19. února 2010 – Rakouská protikorupční prokuratura začala prošetřovat kauzu údajné korupce při prodeji Pandurů
  • 23. února 2010 – Tehdejší policejní prezident Oldřich Martinů rozhodl o zřízení vyšetřovacího týmu k Pandurům. Koncem března řekl, že nevyplynulo nic, co by policii opravňovalo k zahájení trestního řízení.
  • 14. července 2010 – Nákup Pandurů začal vyšetřovat společný tým českých a rakouských policistů.
  • září 2010 – Tehdejší MO Alexandr Vondra se dostal do sporu s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, který poukázal na údajné Vondrovo lobbování při nákupu Pandurů. Také bývalý premiér Topolánek řekl, že Vondra tlačil na uzavření nové smlouvy na nákup Pandurů. Vondra to odmítl.
  • 10. května 2011 – Začíná Tanec s vlky. Server Novinky napsal, že v březnu 2011 vypověděl bývalý zaměstnanec firmy Steyr Stephan Szücs (typická Colombova žena), který se schovával bůhví kde, bůhví před kým, že Topolánkův blízký spolupracovník Marek Dalík v listopadu 2007 požadoval 18 milionů Eur za to, že ČR bude pokračovat v nákupu Pandurů. Dalík to označil „za úplný nesmysl“.
  • 9. července 2011 – MfD uvedla, že ČR nakoupila Pandury 4x dráž než Portugalci, aniž se výrazně lišily výbavou. Dezinformační kampaň startuje.
  • 10. února 2012 – MfD uvedla, že nákup Pandurů bude zkoumat nový tým vyšetřovatelů. Bývalý tým se rozpadl, když část lidí odešla a část byla vyměněna kvůli podezření z úniku informací. Podotýkám, že lidé odcházeli mimo jiné pro nátlak na určitý směr vyšetřování.
  • 30. července 2012 – Lenka Bradáčová se stává Vrchní státní zástupkyní. Konečně to půjde správným směrem…
  • 8. října 2012 – Policie v kauze nákupů Pandurů zadržela Marka Dalíka, soudce jej odmítl vzít do vazby.
  • 31. října 2012 – Vrchní státní zastupitelství v Praze zamítlo Dalíkovu stížnost proti obvinění.
  • 4. dubna 2014 – Policie navrhla Marka Dalíka obžalovat z pokusu o podvod.
  • 15. května 2014 – Vrchní státní zastupitelství podalo na Marka Dalíka obžalobu.
  • 21. srpna 2014 – Probíhá výslech svědků
  • 21. srpna 2014 – Probíhá výslech svědků.
  • ………………….
  • 2. února 2016 – Píši do své knihy: Po roce a půl marného  vyšetřování a „hledání důkazů“ se trestní řízení dostalo do slepé uličky. Po celou dobu, kdy je případ v zásadě nesouditelný a na mrtvém bodu a všeobecně se očekává zproštění, je soudkyně Veronika Čeplová evidentně pod tlakem paní „vrchní“ Cattaniové a jejích emisarů. Nakonec na poslední chvíli, již podruhé překvalifikovává trestný čin z podvodu, příp. korupce na „pokus o napomáhání ke korupci”, „přes noc“ přepisuje původní odůvodnění, ukáže prstem na mne a odsuzuje Dalíka nepravomocně k 5 letům vězení. Přesto, že nemá žádný důkaz a přesto, že nebyl nikdo poškozen a k žádnému naplnění trestného činu zjevně nemohlo dojít přidává 5 milionů korun pokuty. Hon na čarodějnice může začít. Již druhý den Babišoviny na několika stranách rozehrávají korupci v Topolánkově vládě a malují mi na záda soustředné kružnice budoucího cíle. Dalík se stává rituální obětí naprosto bezprecedentního justičního zločinu. V této době naštěstí zatím nepravomocně. Babiš s Bradáčovou vítězí, Mc Kroupa jásá.
Co k tomu dodat dnes? Další průběh tak podrobně popisovat nebudu. Vrchní, tedy odvolací soud mi položil 3 otázky, zjevně v úmyslu již poněkolikáté překvalifikovat skutkovou podstatu, tentokrát zpět na pokus o podvod, protože evidentně neměl žádné důkazy pro přímou či nepřímou korupci. Větou, že Marek Dalík skutečně nemohl ovlivnit a ani neovlivnil jednání a hlasování vlády o této věci jsem vlastně stvrdil záměr soudu a „nepřímo“ poslal Dalíka do vězení. Rozpaky soudu byly vyjádřeny rozsudkem pod spodní hranicí. Pokračování příběhu už jen dokumentuje žalostný stav justice a neschopnost šetřit to, co k šetření je a ne něco, co se nestalo nebo se nestalo nic, co by potvrzovalo spáchání trestného činu.
Nikdo nikdy nešetřil podezření z korupce u prvního kontraktu a nikomu to asi ani nevadí. Hlavně, že máme „viníka“.
Dáte milost Marku Dalíkovi?
Ne. Pokud si to přejete, pošlete žádost prezidentu Miloši Zemanovi. Dal ji Kájínkovi… Třeba budete mít štěstí.
Proč kandidujete?
Protože mi není jedno, co se v této zemi děje a kam směřujeme. Protože cítím odpovědnost. Protože nesouhlasím s kreativním ohýbáním Ústavy. Protože chci dát lidem naději na změnu „blbé nálady“. Protože chci, aby se lidé cítili bezpečně, svobodně a nebáli se. Protože nechci, abychom se znovu museli před někým hrbit. Protože chci lidi chránit před mocnými, silnými, vlivnými a agresivními. Protože chci, abychom my Češi byli hrdými, sebevědomými patrioty. Protože chci lidi spojovat a ne rozdělovat na umělých problémech a tím zakrývat ty skutečné. Protože chci lidi vést „ke větší svornosti“. Kandiduji tedy proto, že jsem přesvědčen, že tyto priority nesmí být pouhým zbožným přáním, ale že jsem schopen je naplnit právě já. Protože se nemusím ve světě ani v Evropě představovat. Protože mám sílu a energii garantovat bezpečí a svobodu. Protože mám rád lidi. Protože všichni vědí, že to zvládnu a nebudou se za mě stydět.
Jdu do toho!

Osobně

Chci se stát aktivním dobrovolníkem nebo přijít na setkání s Mirkem!

Chci se zapojit
Jdu do toho!

Online

Chci získat propagační materiály v digitální podobě a sdílet svůj názor na sociálních sítích!

Stáhnout bannery
Jdu do toho!

Finančně

Chci podpořit Mirka finančně! Číslo transparentního volebního účtu: 3084338183/0800

Informace pro dárce

Kalendář akcí